This initiative calls to require publishers that sell or license videogames to consumers in the European Union (or related features and assets sold for videogames they operate) to leave said videogames in a functional (playable) state.
Specifically, the initiative seeks to prevent the remote disabling of videogames by the publishers, before providing reasonable means to continue functioning of said videogames without the involvement from the side of the publisher.
The initiative does not seek to acquire ownership of said videogames, associated intellectual rights or monetization rights, neither does it expect the publisher to provide resources for the said videogame once they discontinue it while leaving it in a reasonably functional (playable) state.
","annexText":"Videogames have grown into an industry with billions of customers worth hundreds of billions of euros. During this time, a specific business practice in the industry has been slowly emerging that is not only an assault on basic consumer rights but is destroying the medium itself.
An increasing number of publishers are selling videogames that are required to connect through the internet to the game publisher, or \"phone home\" to function. While this is not a problem in itself, when support ends for these types of games, very often publishers simply sever the connection necessary for the game to function, proceed to destroy all working copies of the game, and implement extensive measures to prevent the customer from repairing the game in any way.
This practice is effectively robbing customers of their purchases and makes restoration impossible. Besides being an affront on consumer rights, videogames themselves are unique creative works. Like film, or music, one cannot be simply substituted with another. By destroying them, it represents a creative loss for everyone involved and erases history in ways not possible in other mediums.
Existing laws and consumer agencies are ill-prepared to protect customers against this practice. The ability for a company to destroy an item it has already sold to the customer long after the fact is not something that normally occurs in other industries. With license agreements required to simply run the game, many existing consumer protections are circumvented. This practice challenges the concept of ownership itself, where the customer is left with nothing after \"buying\" a game.
We wish to invoke Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union [EUR-Lex - 12012P/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] – “No one may be deprived of his or her possessions, except in the public interest and in the cases and under the conditions provided for by law, subject to fair compensation being paid in good time for their loss.” – This practice deprives European citizens of their property by making it so that they lose access to their product an indeterminate/arbitrary amount of time after the point of sale. We wish to see this remedied, at the core of this Initiative.
We also invoke Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU)[EUR-Lex - 12012E/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] and the following TFEU Articles as our justification for and the Union’s imperative to respond to this initiative:
Article 169 – Per §1, the EU has an obligation “to promote the interests of consumers and to ensure a high level of consumer protection…to protecting the health, safety and economic interests of consumers”. We believe this practice infringes upon or requires correction to be commensurate with the EU’s obligation. The actions taken in response to this initiative must supersede any end user license agreements associated with videogames.
Article 12 – “Consumer protection requirements shall be taken into account in defining and implementing other Union policies and activities.” Given that this practice extends across Member States and beyond the EU, the Union’s actions regarding this practice ought to keep consumer protection in mind. The actions taken in response to this initiative must supersede any end user license agreements associated with videogames.
Article 114, §3 – “The Commission, in its proposals envisaged in paragraph 1 concerning health, safety, environmental protection and consumer protection, will take as a base a high level of protection… Within their respective powers, the European Parliament and the Council will also seek to achieve this objective” This practice undermines the high level of consumer protection that the Commission, the European Parliament, and the Council takes as the basis of law in the Union, and their objectives of establishing and maintaining the functioning of an internal market as described in §1 of this Article, and Article 26 TFEU.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=en","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=EN"}},{"original":false,"languageCode":"ET","title":"„Stop Destroying Videogames“ („Peatage videomängude hävitamine!“)","objectives":"Algatusega nõutakse, et ettevõtted, kes müüvad või litsentsivad Euroopa Liidu tarbijatele videomänge (või selliste videomängude jaoks vajalikke funktsioone ja varasid), jätaksid videomängud toimivasse (mängitavasse) olekusse.
Täpsemalt soovitakse saavutada seda, et videomängude väljaandja ei blokeeriks videomängu kaugühenduse teel, vaid pakuks enne võimalusi jätkata videomängu kasutamist ilma väljaandjapoolse sekkumiseta.
Algatuse eesmärgiks ei ole omandada nimetatud videomänge, nendega seotud intellektuaalomandit ega tulundamisõigust, samuti ei eeldata, et väljaandja jätkaks vahendite eraldamist kõnealuse videomängu jaoks pärast toe pakkumise lõppemist. Soovitakse vaid seda, et väljaandja jätaks mängu mõistlikult toimivasse (mängitavasse) olekusse.
","annexText":"Videomängud on kasvanud sektoriks, millel on miljardeid kliente ja mille käive on sadu miljardeid eurosid. Samas on selles sektoris aeglaselt välja kujunemas häiriv äritava, mis ei ole mitte ainult rünnak tarbijate põhiõiguste vastu, vaid hävitab meediumit ennast.
Üha rohkem videomänge müüakse viisil, mis nõuab kasutamiseks interneti- või telefoniühenduse loomist väljaandjaga. Iseenesest ei ole selline nõue probleemne, kuid juhul, kui asjaomasele mängule toe pakkumine lõppeb, katkestab väljaandja sageli lihtsalt mängu toimimiseks vajaliku ühenduse, hävitab kõik toimivad koopiad ja rakendab ulatuslikke meetmeid, et takistada tarbijail mängu ise korda tegemast.
Selline tegevus, mis muudab mängu taastamise võimatuks, kujutab endast tarbijate röövimist. Tegu ei ole ainult ründega tarbijaõiguste vastu. Videomängud on samasugused omanäolised loomingulised teosed nagu filmid ja muusika ning neid ei saa lihtsalt üksteisega asendada. Videomängude hävitamine tekitab kõigile asjaosalistele loomingulist kahju ja hävitab kultuurilugu viisil, mis ei ole muude meediumite puhul võimalik.
Kehtivad õigusaktid ja tarbijakaitseametid ei ole ette valmistatud selleks, et tarbijaid sellise tegevuse eest kaitsta. Üheski teises valdkonnas ei ole ettevõttel voli hävitada vara, mille ta on varem kliendile müünud. See, et mängu tavapäraseks mängimiseks on vaja sõlmida litsentsileping, aitab hiilida mööda paljudest kehtivatest tarbijakaitsenõuetest. Lõpuks seab selline tava kahtluse alla omandiõiguse kui sellise, sest tarbijale, kes on mängu endale soetanud, ei jää lõpuks midagi alles.
Siinkohal on asjakohane viidata Euroopa Liidu põhiõiguste harta artikli 17 lõikele 1 [EUR-Lex - 12012P/TXT - ET - EUR-Lex (europa.eu)], milles seisab, et „kelleltki ei tohi tema omandit ära võtta muidu kui üldistes huvides ja seaduses ettenähtud juhtudel ja tingimustel ning õigeaegse ja õiglase hüvituse eest“. Kõnealune praktika, millega tõkestatakse kindlaks määramata / meelevaldsel ajal pärast müüki tarbijate juurdepääs soetatud tootele, võtab Euroopa kodanikelt nende omandi käest. Käesoleva algatusega soovime sellise praktika keelata.
Samuti viitame algatuse põhjendamisel Euroopa Liidu toimimise lepingu [EUR-Lex - 12012E/TXT - ET - EUR-Lex (europa.eu)] XV jaotisele ja sellele järgnevatele artiklitele, millest nähtub ka liidu kohustus algatusele reageerida.
Artikli 169 lõike 1 kohaselt on ELil kohustus „edendada tarbijate huve ja tagada tarbijakaitse kõrge tase, et kaitsta tarbijate tervist, ohutust ja majanduslikke huve“. Oleme seisukohal, et kõnealune tava on vastuolus ELi kohustusega või nõuab ELilt kohustuste järgimiseks sekkumist. Sellele algatusele reageerimiseks võetavad meetmed peavad olema sellised, millega asendatakse kõik videomängudega seotud lõppkasutaja litsentsilepingud.
Artiklis 12 on sätestatud, et „liidu ülejäänud poliitika ja meetmete määratlemisel ning rakendamisel võetakse arvesse tarbijakaitse nõudeid.“ Kuna kõnealust tava viljeletakse kõigis liikmesriikides ja ka väljaspool ELi, tuleb liidu vastumeetmete puhul arvestada ka tarbijakaitse vajadustega. Sellele algatusele reageerimiseks võetavad meetmed peavad olema sellised, millega asendatakse kõik videomängudega seotud lõppkasutaja litsentsilepingud.
Artikli 114 lõikes 3 on sätestatud, et „lõikes 1 ettenähtud tervishoidu, ohutust, keskkonnakaitset ja tarbijakaitset käsitlevates ettepanekutes võtab komisjon aluseks kaitstuse kõrge taseme /.../. Oma vastavate volituste piires püüavad ka Euroopa Parlament ja nõukogu saavutada sama eesmärki.“ Kõnealune tava aga õõnestab tarbijakaitse kõrget taset, mida komisjon, Euroopa Parlament ja nõukogu peavad liidu õiguse aluseks, ning eesmärki rajada siseturg ja tagada selle toimimine, mis on sätestatud kõnesoleva artikli lõikes 1 ja ELi toimimise lepingu artiklis 26.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=et","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/ET/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=ET"}},{"original":false,"languageCode":"EL","title":"Τέρμα στην καταστροφή των βιντεοπαιχνιδιών","objectives":"Με την παρούσα πρωτοβουλία ζητείται να υποχρεωθούν οι εκδότες που πωλούν ή χορηγούν άδειες για βιντεοπαιχνίδια σε καταναλωτές στην Ευρωπαϊκή Ένωση (ή συναφή αγαθά και λειτουργικά στοιχεία που πωλούνται για βιντεοπαιχνίδια τα οποία εκμεταλλεύονται) να αφήνουν τα εν λόγω βιντεοπαιχνίδια σε λειτουργική κατάσταση, δηλαδή να μπορεί κανείς να εξακολουθήσει να παίζει με αυτά.
Ειδικότερα, η πρωτοβουλία επιδιώκει να αποτρέψει την εξ αποστάσεως απενεργοποίηση βιντεοπαιχνιδιών από τους εκδότες, πριν την παροχή εύλογων μέσων για τη συνέχιση της λειτουργίας των εν λόγω βιντεοπαιχνιδιών χωρίς συμμετοχή από την πλευρά του εκδότη.
Η πρωτοβουλία δεν αποσκοπεί στην απόκτηση της κυριότητας των εν λόγω βιντεοπαιχνιδιών, των συναφών δικαιωμάτων διανοητικής ιδιοκτησίας ή των δικαιωμάτων οικονομικής εκμετάλλευσης, ούτε αναμένει από τον εκδότη να παράσχει πόρους για το εν λόγω βιντεοπαιχνίδι μόλις το διακόψει, αφήνοντάς το σε ευλόγως λειτουργική κατάσταση, δηλαδή σε κατάσταση που να επιτρέπει σε κάποιον να εξακολουθήσει να παίζει με αυτό.
","annexText":"Τα βιντεοπαιχνίδια έχουν εξελιχθεί σε κλάδο με δισεκατομμύρια πελάτες αξίας εκατοντάδων δισεκατομμυρίων ευρώ. Κατά τη διάρκεια αυτής της περιόδου, αναδύθηκε βαθμιαία μια συγκεκριμένη επιχειρηματική πρακτική στον κλάδο, η οποία όχι μόνο συνιστά επίθεση στα βασικά δικαιώματα των καταναλωτών, αλλά καταστρέφει το ίδιο το μέσο.
Όλο και περισσότεροι εκδότες πωλούν βιντεοπαιχνίδια τα οποία, προκειμένου να λειτουργήσουν, απαιτείται να συνδέονται μέσω του διαδικτύου με τον εκδότη του παιχνιδιού ή να “τηλεφωνούν στην έδρα τους”». Μολονότι αυτό δεν αποτελεί πρόβλημα από μόνο του, όταν η υποστήριξη αυτών των τύπων παιχνιδιών παύσει, οι εκδότες πολύ συχνά διακόπτουν απλώς τη σύνδεση που είναι απαραίτητη για τη λειτουργία του παιχνιδιού, εν συνεχεία δε καταστρέφουν όλα τα αντίγραφα του παιχνιδιού που βρίσκονται σε λειτουργική κατάσταση και εφαρμόζουν εκτεταμένα μέτρα για να εμποδίσουν τον πελάτη να επισκευάσει το παιχνίδι με οποιονδήποτε τρόπο.
Η πρακτική αυτή κλέβει ουσιαστικά από τους πελάτες το αγαθό που αγόρασαν, καθιστά αδύνατη την αποκατάσταση και συνιστά προσβολή των δικαιωμάτων των καταναλωτών. Πέραν τούτου, τα ίδια τα βιντεοπαιχνίδια αποτελούν μοναδικά δημιουργικά έργα. Όπως συμβαίνει και με τον κινηματογράφο ή τη μουσική, το καθένα τους δεν μπορεί απλώς να υποκατασταθεί από άλλο. Η καταστροφή τους αντιπροσωπεύει μια δημιουργική απώλεια για όλους τους εμπλεκόμενους και διαγράφει την ιστορία με τρόπους που δεν είναι εφικτοί σε άλλα μέσα.
Η ισχύουσα νομοθεσία και οι οργανώσεις προστασίας καταναλωτών δεν είναι σε θέση να προστατεύσουν τους πελάτες από την πρακτική αυτή. Η ικανότητα μιας εταιρείας να καταστρέψει ένα αντικείμενο που έχει ήδη πωλήσει στον πελάτη πολύ καιρό μετά την πώλησή του δεν είναι κάτι που παρατηρείται συνήθως σε άλλους κλάδους. Με τις άδειες χρήσης που απαιτούνται για την απλή διεξαγωγή του παιχνιδιού, καταστρατηγούνται πολλά υφιστάμενα μέσα προστασίας των καταναλωτών. Η πρακτική αυτή αμφισβητεί την ίδια την έννοια της ιδιοκτησίας, αφού ο πελάτης βρίσκεται με άδεια χέρια μετά την «αγορά» ενός παιχνιδιού.
Θα θέλαμε να επικαλεστούμε το άρθρο 17 παράγραφος 1 του Χάρτη των Θεμελιωδών Δικαιωμάτων της Ευρωπαϊκής Ένωσης [EUR-Lex - 12012P/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] — «Κανείς δεν μπορεί να στερείται την ιδιοκτησία του, παρά μόνον για λόγους δημόσιας ωφέλειας, στις περιπτώσεις και υπό τις προϋποθέσεις που προβλέπονται στο νόμο και έναντι δίκαιης και έγκαιρης αποζημίωσης για την απώλειά της.» — Η πρακτική αυτή αφαιρεί από τους ευρωπαίους πολίτες την ιδιοκτησία τους, με το να τους στερεί την πρόσβαση στο προϊόν τους κατόπιν παρέλευσης απροσδιόριστου/αυθαίρετου χρονικού διαστήματος από τη χρονική στιγμή της πώλησης. Η παρούσα πρωτοβουλία αποσκοπεί στην εξάλειψη αυτής της κατάστασης.
Επικαλούμαστε επίσης τον τίτλο XV της Συνθήκης για τη λειτουργία της Ευρωπαϊκής Ένωσης (ΣΛΕΕ) [EUR-Lex - 12012E/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] και τα ακόλουθα άρθρα της ΣΛΕΕ ως θεμελίωση της εν λόγω πρωτοβουλίας, αλλά και της επιτακτικής ανάγκης να ανταποκριθεί η Ένωση σε αυτήν:
Άρθρο 169 — σύμφωνα με την παράγραφο 1, η ΕΕ έχει την υποχρέωση «να προωθήσει τα συμφέροντα των καταναλωτών και να διασφαλίσει υψηλό επίπεδο προστασίας του καταναλωτή... συμβάλλει στην προστασία της υγείας, της ασφάλειας και των οικονομικών συμφερόντων των καταναλωτών». Πιστεύουμε ότι η πρακτική αυτή παραβιάζει την υποχρέωση της ΕΕ ή απαιτεί διόρθωση ώστε να ευθυγραμμιστεί με αυτήν. Οι ενέργειες που θα αναληφθούν ως ανταπόκριση στην παρούσα πρωτοβουλία πρέπει να υπερισχύουν των αδειών χρήσης τελικού χρήστη που συνδέονται με βιντεοπαιχνίδια.
Άρθρο 12 — «Οι απαιτήσεις προστασίας του καταναλωτή λαμβάνονται υπόψη κατά τον καθορισμό και την εφαρμογή άλλων πολιτικών και δραστηριοτήτων της Ένωσης.» Δεδομένου ότι η πρακτική αυτή εκτείνεται σε όλα τα κράτη μέλη, καθώς και πέραν της ΕΕ, οι ενέργειες της Ένωσης όσον αφορά την πρακτική αυτή θα πρέπει να λαμβάνουν υπόψη την προστασία των καταναλωτών. Οι ενέργειες που θα αναληφθούν ως ανταπόκριση στην παρούσα πρωτοβουλία πρέπει να υπερισχύουν των αδειών χρήσης τελικού χρήστη που συνδέονται με βιντεοπαιχνίδια.
Άρθρο 114 παράγραφος 3 — «Η Επιτροπή, στις προτάσεις της που προβλέπονται στην παράγραφο 1, σχετικά με την υγεία, την ασφάλεια, την προστασία του περιβάλλοντος και την προστασία των καταναλωτών, λαμβάνει ως βάση ένα υψηλό επίπεδο προστασίας... Στα πλαίσια των αντίστοιχων αρμοδιοτήτων τους, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο και το Συμβούλιο επιδιώκουν επίσης την επίτευξη αυτού του στόχου». Η πρακτική αυτή υπονομεύει το υψηλό επίπεδο προστασίας των καταναλωτών που η Επιτροπή, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο και το Συμβούλιο λαμβάνουν ως νομική βάση στην Ένωση, καθώς και τους στόχους τους για την εγκαθίδρυση και τη διατήρηση της λειτουργίας της εσωτερικής αγοράς, όπως περιγράφεται στην παράγραφο 1 του παρόντος άρθρου και στο άρθρο 26 της ΣΛΕΕ.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=el","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EL/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=EL"}},{"original":false,"languageCode":"HR","title":"„Stop Destroying Videogames (Zaustavimo uništavanje videoigara)”","objectives":"Inicijativom se traži da se izdavačima koji potrošačima u Europskoj uniji prodaju videoigre ili licence za njih (ili povezane funkcije i proizvode koji se prodaju za videoigre) nametne obveza održavanja videoigara u funkcionalnom stanju (potrebnom za igranje).
Konkretno, inicijativa ima za cilj spriječiti mogućnost da izdavači daljinski deaktiviraju videoigre prije nego što se pruži mogućnost njihovog daljnjeg funkcioniranja bez sudjelovanja izdavača.
Cilj inicijative nije stjecanje vlasništva nad tim videoigrama, povezanim intelektualnim vlasništvom ili pravima monetizacije niti se očekuje da izdavač nakon prestanka podrške za videoigru na raspolaganje stavi resurse za nju, pod uvjetom da ju je ostavio u funkcionalnom stanju (potrebnom za igranje).
","annexText":"Video igre su postale industrija s milijardama korisnika, vrijedna stotine milijardi eura. S vremenom se u toj industriji polako proširila specifična poslovna praksa koja nije samo napad na temeljna prava potrošača nego i uništava sam medij.
Sve veći broj izdavača prodaje videoigre kod kojih se mora uspostaviti internetska veza s izdavačem da bi funkcionirale („phone home”). To samo po sebi nije problem, ali izdavači, čim za takvu igru prestanu pružati podršku, često jednostavno prekinu vezu neophodnu za funkcioniranje igre, unište sve radne kopije igre i poduzimaju opsežne mjere kako bi osigurali da je korisnici više ne mogu osposobiti.
Tom se praksom od korisnikâ zapravo krade ono što su kupili te se u potpunosti onemogućava obnova igre. Osim što je riječ o povredi prava potrošača, činjenica je da su video igre jedinstvena autorska djela. Kao i kod filmova ili glazbe, jedno se ne može jednostavno zamijeniti drugim. Njihovo uništenje stvaralački je gubitak za sve uključene te se njime briše povijest na načine koji u drugim medijima nisu mogući.
Postojeći zakoni i agencije za zaštitu potrošača ne mogu zaštititi potrošače od te prakse. U drugim sektorima nije uobičajeno da proizvođač može uništiti proizvod dugo nakon što ga je prodao potrošaču. Mnoge postojeće mjere zaštite potrošača zaobilaze se putem licencnih ugovora, koji se moraju prihvatiti da bi se moglo igrati. Ta praksa dovodi u pitanje sam koncept vlasništva; unatoč „kupnji”, kupac ostaje praznih ruku.
Pozivamo se na članak 17. stavak 1. Povelje o temeljnim pravima Europske unije [EUR-Lex - 12012P/TXT - HR - EUR-Lex (europa.eu)] – „Vlasništvo nikome ne može biti oduzeto, osim u javnom interesu u slučajevima i pod uvjetima koje propisuje zakon, ako se pravodobno isplati pravična naknada za gubitak vlasništva.” – Ova praksa lišava europske građane njihove imovine jer im u nepredvidivom/proizvoljnom trenutku nakon kupnje uskraćuje pristup proizvodu koji su kupili. Želimo da se to ispravi, i to je osnovni smisao ove inicijative.
Također se pozivamo na glavu XV. Ugovora o funkcioniranju Europske unije (UFEU) [EUR-Lex - 12012E/TXT - HR - EUR-Lex (europa.eu)] i sljedeće članke UFEU-a kao temelj za našu inicijativu i imperativ za Uniju da na nju odgovori:
Prema članku 169. stavku 1. EU ima obvezu „promicanja interesa potrošača i osiguranja visokog stupnja zaštite potrošača, ... doprinosi zaštiti zdravlja, sigurnosti i ekonomskih interesa potrošača”. Smatramo da je ovakva praksa kršenje te dužnosti te se mora korigirati da bi se obveza EU-a ispunila. Mjere koje se poduzmu kao odgovor na ovu inicijativu moraju zamijeniti sve licencne ugovore s krajnjim korisnicima povezane s video igrama.
Članak 12. – „Zahtjevi zaštite potrošača uzimaju se u obzir pri utvrđivanju i provedbi ostalih politika i aktivnosti Unije.” Budući da se ta poslovna praksa primjenjuje u svim državama članicama i izvan granica EU-a, djelovanje Unije u vezi s njom trebalo bi se voditi zaštitom potrošača. Mjere koje se poduzmu kao odgovor na ovu inicijativu moraju zamijeniti sve licencne ugovore s krajnjim korisnicima povezane s video igrama.
Članak 114. stavak 3. – „Komisija će u svojim prijedlozima predviđenima u stavku 1. o zdravlju, sigurnosti, zaštiti okoliša i zaštiti potrošača polaziti od visoke razine zaštite... U okviru svojih ovlasti Europski parlament i Vijeće također će težiti ostvarivanju tog cilja.” Ova praksa potkopava visoku razinu zaštite potrošača, koju Komisija, Europski parlament i Vijeće smatraju temeljem prava Unije, kao i njihove ciljeve u pogledu uspostave i održavanja funkcionalnog unutarnjeg tržišta iz stavka 1. tog članka i članka 26. UFEU-a.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=hr","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/HR/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=HR"}},{"original":false,"languageCode":"DE","title":"Stop Destroying Videogames (Videospielzerstörung stoppen)","objectives":"Die Initiative fordert, Herausgeber, die Videospiele (oder damit zusammenhängende Funktionen und Güter) an Verbraucher in der Europäischen Union verkaufen oder lizenzieren, zu verpflichten, diese Videospiele in einem funktionalen (spielbaren) Zustand zu belassen.
Insbesondere soll die Initiative verhindern, dass Videospiele aus der Ferne abgeschaltet werden, bevor die Möglichkeit geboten wurde, sie ohne Beteiligung der Herausgeber auch weiterhin zu spielen.
Das Ziel der Initiative ist es weder, das Eigentum an den besagten Videospielen, dem dazugehörigen geistigen Eigentum oder den Monetarisierungsrechten zu erwerben, noch erwartet sie von den Herausgebern, dass diese Mittel für das besagte Videospiel nach dessen Einstellung zur Verfügung stellen, solange sie es in einem vernünftigerweise funktionalen (spielbaren) Zustand hinterlassen.
","annexText":"Videospiele haben sich zu einem Wirtschaftszweig mit einer Kundschaft und Umsätzen jeweils in Milliardenhöhen entwickelt. Dabei hat sich eine Geschäftspraxis in der Branche etabliert, die nicht nur einen Angriff auf die Grundrechte von Verbrauchern, sondern auch eine Zerstörung des Mediums selbst darstellt.
Immer mehr Herausgeber bringen Spiele auf den Markt, die nur mit einer Internetverbindung oder Telemetrie spielbar sind. An sich stellt dies kein Problem dar – sobald allerdings der Support für diese Spiele endet, kappen die Herausgeber oft einfach die zum Spielen nötige Verbindung. Außerdem löschen sie alle funktionierenden Kopien und sorgen durch weitreichende Maßnahmen dafür, dass die Kundschaft das Spiel nicht mehr wiederherstellen kann.
Dieses Vorgehen ist ein Diebstahl an der Kundschaft und macht eine Wiederherstellung unmöglich. Abgesehen von dieser Verbraucherschutzverletzung ist zu bedenken, dass Videospiele einzigartige kreative Werke sind. Genau wie Filme oder Musik kann eines nicht einfach durch ein anderes ersetzt werden. Ihre Zerstörung stellt einen Verlust von Kreativität für alle Beteiligten sowie eine Geschichtslöschung dar, die in anderen Medien so nicht möglich ist.
Bestehende Gesetze und Verbraucherzentralen sind nicht in der Lage, die Kundschaft vor diesem Vorgehen zu schützen. In anderen Branchen kommt es normalerweise nicht vor, dass ein bereits an den Verbraucher verkauftes Produkt im Nachhinein zerstört werden kann. Mit Lizenzvereinbarungen, die noch vor dem Spielstart akzeptiert werden müssen, werden viele existierende Verbraucherschutzmaßnahmen umgangen. So wird das Konzept des Eigentums an sich infrage gestellt – trotz „Kauf“ steht die Kundschaft am Ende mit leeren Händen da.
Wir berufen uns auf Artikel 17 Absatz 1 der Charta der Grundrechte der Europäischen Union (EUR-Lex - 12012P/TXT - DE - EUR-Lex (europa.eu)): „Niemandem darf sein Eigentum entzogen werden, es sei denn aus Gründen des öffentlichen Interesses in den Fällen und unter den Bedingungen, die in einem Gesetz vorgesehen sind, sowie gegen eine rechtzeitige angemessene Entschädigung für den Verlust des Eigentums.“ – Diese Praxis entzieht europäischen Bürgerinnen und Bürgern ihr Eigentum, indem ihnen der Zugang zu dem von ihnen gekauften Produkt zu einem ungewissen/willkürlichen Zeitpunkt nach dem Kauf verwehrt wird. Diese Initiative will diesen Zustand beseitigt sehen.
Wir berufen uns ebenfalls auf Titel XV des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union (AEUV) (EUR-Lex - 12012E/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)) und auf folgende AEUV-Artikel als unsere Grundlage und als Gebot für die Europäische Union, auf diese Initiative zu reagieren:
Artikel 169 – Laut Absatz 1 ist die EU verpflichtet, „[z]ur Förderung der Interessen der Verbraucher und zur Gewährleistung eines hohen Verbraucherschutzniveaus [und] zum Schutz der Gesundheit, der Sicherheit und der wirtschaftlichen Interessen der Verbraucher“ einen Beitrag zu leisten. Wir sind der Meinung, dass diese Praxis eine Verletzung dieser Pflicht darstellt und korrigiert werden muss. Die im Zusammenhang mit dieser Initiative vorgenommenen Maßnahmen müssen alle mit Endnutzern abgeschlossenen Lizenzvereinbarungen ersetzen.
Artikel 12 – „Den Erfordernissen des Verbraucherschutzes wird bei der Festlegung und Durchführung der anderen Unionspolitiken und -maßnahmen Rechnung getragen.“ Da diese Geschäftspraxis sich über alle Mitgliedstaaten und über die Grenzen der EU hinaus erstreckt, sollten die Maßnahmen der EU den Verbraucherschutz berücksichtigen. Die im Zusammenhang mit dieser Initiative vorgenommenen Maßnahmen müssen alle mit Endnutzern abgeschlossenen Lizenzvereinbarungen ersetzen.
Artikel 114 Absatz 3 – „Die Kommission geht in ihren Vorschlägen nach Absatz 1 in den Bereichen Gesundheit, Sicherheit, Umweltschutz und Verbraucherschutz von einem hohen Schutzniveau aus [...]. Im Rahmen ihrer jeweiligen Befugnisse streben das Europäische Parlament und der Rat dieses Ziel ebenfalls an.“ Diese Geschäftspraxis untergräbt das hohe Verbraucherschutzniveau, das die Kommission, das Parlament und der Rat als Grundlage der Rechtsvorschriften in der Union ansehen ebenso wie das in Absatz 1 des Artikels und in Artikel 26 AEUV dargelegte Ziel, einen funktionierenden Binnenmarkt zu errichten.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=de","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/DE/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=DE"}},{"original":false,"languageCode":"FI","title":"Stop Destroying Videogames (Loppu videopelien tuhoamiselle)","objectives":"Tässä aloitteessa kehotetaan edellyttämään julkaisijoita, jotka myyvät tai lisensoivat videopelejä (tai ylläpitämiinsä videopeleihin myytäviä ominaisuuksia ja materiaalipaketteja) kuluttajille Euroopan unionissa, jättämään kyseiset videopelit toimintakuntoiseen (pelattavaan) tilaan.
Aloitteella pyritään erityisesti estämään julkaisijoita poistamasta videopelejä käytöstä verkossa ennen kuin ne ovat tarjonneet kohtuulliset keinot, joilla kyseiset videopelit voidaan pitää toiminnassa ilman julkaisijan mukanaoloa.
Aloitteella ei pyritä hankkimaan omistusoikeutta mainittuihin videopeleihin, niihin liittyviin teollis- ja tekijänoikeuksiin tai rahaksi muuntamista koskeviin oikeuksiin, eikä siinä odoteta julkaisijan tarjoavan resursseja videopeliin sen jälkeen, kun se on lopettanut pelin tarjoamisen ja peli on jätetty toimintakuntoiseen (pelattavaan) tilaan.
","annexText":"Videopeleistä on kasvanut satojen miljardien eurojen arvoinen teollisuus, jolla on miljardeja asiakkaita. Samaan aikaan alalla on hiljalleen yleistynyt liiketoimintakäytäntö, joka paitsi hyökkää kuluttajan perusoikeuksia vastaan myös tuhoaa tätä mediaa.
Yhä useammat julkaisijat myyvät videopelejä, jotka toimivat vain ottamalla verkon kautta yhteys pelin julkaisijaan (”phone home”). Tämä ei itsessään ole ongelma, mutta kun tämäntyyppisten pelien tuki lakkaa, julkaisijat usein vain katkaisevat pelin toiminnan edellyttämän yhteyden, tuhoavat kaikki pelin toimivat kopiot ja toteuttavat mittavia toimenpiteitä, joilla pelin korjaaminen tehdään asiakkaalle mahdottomaksi.
Käytäntö tosiasiallisesti riistää asiakkailta heidän ostamansa tuotteet ja estää niiden palauttamisen toimintakuntoisiksi. Sen lisäksi, että käytäntö on kuluttajan oikeuksien vastainen, videopelit itsessään ovat ainutlaatuisia luovia teoksia. Elokuvien tai musiikin tavoin yhtä ei voi vain korvata toisella. Pelien tuhoaminen merkitsee luovuuden hukkaa kaikille osapuolille, ja sillä pyyhitään pois historiaa tavalla, joka ei muiden medioiden kohdalla ole mahdollista.
Voimassa olevasta lainsäädännöstä ja kuluttajansuojaviranomaisilta puuttuvat keinot suojella asiakkaita tältä käytännöltä. Muilla toimialoilla ei ole tavallista, että yritys pystyy tuhoamaan tuotteen, jonka se on myynyt asiakkaalle jo kauan aikaa sitten. Sillä, että pelkkä pelin toiminta edellyttää lisenssisopimuksia, kierretään olemassa olevaa kuluttajansuojaa lukuisin tavoin. Käytäntö kyseenalaistaa koko omistajuuden käsitteen, kun asiakas jää lopulta tyhjin käsin, vaikka on ostanut pelin.
Haluamme vedota Euroopan unionin perusoikeuskirjan [EUR-Lex - 12012P/TXT - FI - EUR-Lex (europa.eu)] 17 artiklan 1 kohtaan, jossa säädetään seuraavaa: ”Keneltäkään ei saa riistää hänen omaisuuttaan muutoin kuin yleisen edun sitä vaatiessa laissa säädetyissä tapauksissa ja laissa säädettyjen ehtojen mukaisesti ja siten, että hänelle suoritetaan kohtuullisessa ajassa oikeudenmukainen korvaus omaisuuden menetyksestä.” – Mainittu käytäntö riistää eurooppalaisilta heidän omaisuuttaan poistamalla heiltä mahdollisuuden käyttää tuotetta määrittelemättömän tai mielivaltaisen ajan kuluttua ostotapahtumasta. Tämän aloitteen tavoitteena on korjata tilanne.
Vetoamme myös Euroopan unionin toiminnasta tehdyn sopimuksen (SEUT) [EUR-Lex – 12012E/TXT – FI – EUR-Lex (europa.eu)] XV osastoon ja seuraaviin sopimuksen artikloihin, joilla perustelemme aloitetta ja unionin velvollisuutta reagoida siihen:
169 artikla – Artiklan 1 kohdan mukaan EU:n velvollisuutena on ”[k]uluttajien etujen suojaamiseksi ja kuluttajansuojan korkean tason varmistamiseksi [...] kuluttajien terveyden, turvallisuuden ja taloudellisten etujen suojaamiseen”. Katsomme, että mainittu käytäntö on kyseisen EU:n velvollisuuden vastainen tai sitä olisi oikaistava, jotta velvollisuus toteutuu. Tämän aloitteen perusteella toteutettavien toimien on syrjäytettävä kaikki videopeleihin liittyvät loppukäyttäjän lisenssisopimukset.
12 artikla – ”Kuluttajansuojaa koskevat vaatimukset otetaan huomioon unionin muita politiikkoja ja muuta toimintaa määriteltäessä ja toteutettaessa.” Koska käytäntö ulottuu kaikkiin EU-maihin ja niiden ulkopuolelle, sitä koskevissa unionin toimissa olisi otettava huomioon kuluttajansuoja. Tämän aloitteen perusteella toteutettavien toimien on syrjäytettävä kaikki videopeleihin liittyvät loppukäyttäjän lisenssisopimukset.
114 artiklan 3 kohta – ”Komissio perustaa 1 kohdassa tarkoitetut, terveyttä, turvallisuutta, ympäristönsuojelua tai kuluttajansuojaa koskevat ehdotuksensa suojelun korkeaan tasoon [...] Myös Euroopan parlamentti ja neuvosto pyrkivät kumpikin toimivaltansa rajoissa tähän tavoitteeseen.” Mainittu käytäntö heikentää kuluttajansuojan korkeaa tasoa, johon komissio, Euroopan parlamentti ja neuvosto perustavat unionin lainsäädännön, sekä vesittää niiden SEUT-sopimuksen 114 artiklan 1 kohdassa ja 26 artiklassa kuvatut tavoitteet toteuttaa sisämarkkinat ja varmistaa niiden toiminta.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=fi","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/FI/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=FI"}},{"original":false,"languageCode":"HU","title":"Stop Destroying Videogames (Mentsük meg a videójátékokat)","objectives":"A kezdeményezés célja annak előírása, hogy az Európai Unió fogyasztói számára videójátékokat értékesítő vagy licenszelő kiadókat (vagy az általuk üzemeltetett videójátékokhoz értékesített egyéb kapcsolódó funkciókat és eszközöket) arra kötelezzék, hogy az említett videójátékokat működőképes (játszható) állapotban hagyják.
A kezdeményezés célja konkrétabban annak a gyakorlatnak a megszüntetése, hogy a kiadók távolról deaktiválják a videójátékokat anélkül, hogy lehetőséget biztosítanának arra, hogy a játékok az ő beavatkozásuk nélkül is játszhatóak maradjanak.
A kezdeményezésnek nem célja, hogy megszerezze az említett videójátékok tulajdonjogát, a kapcsolódó szellemi jogokat vagy a monetizálási jogokat, és azt sem várja el a kiadótól, hogy forrásokat biztosítson az említett videójátékokhoz annak deaktiválásakor és észszerű mértékben működőképes (játszható) állapotban hagyásakor.
","annexText":"A videójátékok mára több százmilliárd euró értékű ágazattá nőtték ki magukat, többmilliárd fogyasztóval. Az ágazat fejlődésével párhuzamosan lassanként napvilágot látott egy olyan üzleti gyakorlat is, amely támadás nemcsak az alapvető fogyasztói jogok, de maguk a videójátékok ellen is.
Egyre több kiadó értékesít olyan videójátékokat, amelyek működéséhez szükséges, hogy a kiadóhoz vagy egy adattovábbító rendszerhez kapcsolódjanak az interneten keresztül. Ez önmagában nem lenne probléma, azonban amikor az ilyen típusú játékok támogatása megszűnik, a kiadók gyakran egyszerűen megszakítják a játék működéséhez szükséges kapcsolatot, megsemmisítik a játék valamennyi működő példányát, és további átfogó intézkedésekkel érik el, hogy a fogyasztó többé ne tudja helyreállítani a játékot.
Ez a gyakorlat a vásárlók meglopásával egyenlő és ellehetetleníti a játékok helyreállítását. Amellett, hogy ez a gyakorlat sérti a fogyasztói jogokat, a videójátékok maguk is egyedülálló kreatív alkotások, amelyek – csakúgy, mint a filmek vagy a zene esetében – nem felcserélhetők egymással. Megsemmisítésük minden érintett számára a kreatív munka és az előzmények teljes elvesztését jelenti úgy, ahogyan ez semmilyen más médium esetében nem képzelhető el.
A meglévő jogszabályok és a fogyasztóvédelmi ügynökségek nincsenek felkészülve arra, hogy a fogyasztókat ezzel a gyakorlattal szemben megvédjék. Más ágazatokban alapvetően nem fordul elő, hogy egy vállalat elad egy terméket, majd hosszú idő elteltével megsemmisíti azt. A játék egyszerű működtetéséhez szükséges licencmegállapodásokkal számos létező fogyasztóvédelmi szabályt megkerülnek. Ez a gyakorlat magát a tulajdonjogot kérdőjelezi meg, mivel a vásárló, bár „megvette” a játékot, mégis üres kézzel távozik.
Szeretnénk az Európai Unió Alapjogi Chartája 17. cikkének (1) bekezdését idézni [EUR-Lex – 12012P/TXT – HU – EUR-Lex (europa.eu)]: „Tulajdonától senkit sem lehet megfosztani, kivéve, ha ez közérdekből, a törvényben meghatározott esetekben és feltételekkel, valamint az ezáltal elszenvedett veszteségekért kellő időben fizetett méltányos összegű kártalanítás mellett történik.” – A fentiekben részletezett gyakorlat megfosztja az európai polgárokat tulajdonuktól azáltal, hogy a termékhez való hozzáférésük az értékesítést követő határozatlan/önkényes hosszúságú idő múlva elveszíti a termékhez való hozzáférést. A kezdeményezés alapvető célja ennek orvoslása.
Kezdeményezésünk jogosságának alátámasztása érdekében, valamint, hogy bemutassuk, hogy az Uniónak kötelessége a kezdeményezésre reagálnia, szeretnénk emlékeztetni az Európai Unió működéséről szóló szerződés (EUMSZ) XV. címére [EUR-Lex – 12012E/TXT – HU – EUR-Lex (europa.eu)] és következő cikkeire:
169. cikk – Az (1) bekezdés értelmében „[a] fogyasztói érdekek érvényesülésének előmozdítása és a fogyasztóvédelem magas szintjének biztosítása érdekében az Unió hozzájárul a fogyasztók egészségének, biztonságának és gazdasági érdekeinek védelméhez”. Álláspontunk szerint a fenti gyakorlat sérti az Uniónak ezt a kötelezettségét, vagy pedig korrigálni kell azt annak érdekében, hogy megfeleljen ennek az uniós kötelezettségnek. Az e kezdeményezésre válaszul hozott intézkedéseknek hatályon kívül kell helyezniük a videójátékokhoz kapcsolódó végfelhasználói licencmegállapodásokat.
12. cikk – „A fogyasztóvédelmi követelményeket figyelembe kell venni az egyéb uniós politikák és tevékenységek meghatározásakor és végrehajtásakor.” Mivel a fent leírt gyakorlat több tagállamra és az Unión kívülre is kiterjed, az Unió által meghozandó intézkedéseknek tekintettel kell lenniük a fogyasztóvédelemre. Az e kezdeményezésre válaszul hozott intézkedéseknek hatályon kívül kell helyezniük a videójátékokhoz kapcsolódó végfelhasználói licencmegállapodásokat.
114. cikk (3) bekezdés – „A Bizottság az (1) bekezdésben előirányzott, az egészségügyre, a biztonságra, a környezetvédelemre és a fogyasztóvédelemre vonatkozó javaslataiban a védelem magas szintjét veszi alapul (...). Az Európai Parlament és a Tanács saját hatáskörén belül szintén törekszik e célkitűzés megvalósítására.” A fentiekben bemutatott gyakorlat aláássa a Bizottság, a Parlament és a Tanács által az uniós jog alapjának tekintett magas szintű fogyasztóvédelmet, valamint az ezen intézményeknek a belső piac megteremtésére és működésére vonatkozó, az EUMSZ 114. cikkének (1) bekezdésében és 26. cikkében szereplő célkitűzését.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=hu","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/HU/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=HU"}},{"original":false,"languageCode":"DA","title":"\"Stop Destroying Videogames\"","objectives":"Dette initiativ opfordrer til at kræve, at udgivere, der sælger eller udsteder licenser til videospil til forbrugere i Den Europæiske Union (eller relaterede varer og aktiver, der sælges til videospil, som sælger), efterlader de pågældende videospil i en funktionel (spilbar) tilstand.
Initiativet har specifikt til formål at forhindre, at udgiverne deaktiverer videospil på afstand, inden der tilvejebringes rimelige midler til at disse videospil fortsættes uden medvirken fra udgiveren.
Initiativet har ikke til formål, at der erhverves ejerskab til de pågældende videospil, tilknyttede intellektuelle rettigheder eller monetære rettigheder, og det forventes heller ikke, at udgiveren stiller ressourcer til rådighed for det pågældende videospil, når udgiveren ophører med at sælge det. Formålet er, at videospillene forbliver i en rimelig funktionsdygtig (spilbar) tilstand.
","annexText":"Videospil er vokset til en branche med milliarder af kunder og til en værdi af flere hundrede milliarder euro. I denne periode er der langsomt ved at opstå en specifik forretningspraksis i industrien, som ikke blot er et angreb på de grundlæggende forbrugerrettigheder, men som ødelægger selve spillet.
Et stigende antal udgivere sælger videospil, der skal forbindes via internettet til spiludgiveren, eller \"ring hjem\" for at fungere. Selv om det ikke er et problem i sig selv, at IT-support til disse typer spil ender, afbryder udgiverne meget ofte blot den forbindelse, der er nødvendig for, at spillet kan fungere, ødelægger alle arbejdskopier af spillet og gennemføre omfattende foranstaltninger for at forhindre kunden i at reparere spillet på nogen måde.
Denne praksis frarøver rent faktisk kunderne deres køb og gør det umuligt at reparere spillet. Det er en krænkelse af forbrugerrettigheder, samtidig med at videospil i sig selv er unikke kreative værker. Ligesom film eller musik kan ét spil ikke blot erstatte et andet. Når de ødelægges sker der et kreativt tab for alle involverede og historien udviskes på måder, der ikke er mulige for andre medier.
De eksisterende love og forbrugeragenturer er ikke ordentligt forberedte på kunne at beskytte kunderne mod denne praksis. En virksomheds evne til at destruere en vare, som den allerede har solgt til kunden længe efter, er ikke noget, der normalt forekommer i andre brancher. Med licensaftaler, der er nødvendige for at drive spillet, omgås mange eksisterende forbrugerbeskyttelsesregler. Denne praksis udfordrer selve begrebet ejerskab, hvor kunden ikke efterlades med noget efter at \"købe\" et spil.
Vi ønsker at påberåbe os artikel 17, stk. 1, i Den Europæiske Unions charter om grundlæggende rettigheder [EUR-Lex - 12012P/TXT - DA- EUR-Lex (europa.eu)]: \"Ingen må berøves sin ejendom, medmindre det skønnes nødvendigt i samfundets interesse, og det sker i de tilfælde og på de betingelser, der er fastsat ved lov, og mod rimelig og rettidig erstatning for tabet .\" Denne praksis fratager de europæiske borgere deres ejendom, eftersom den bevirker, at de mister adgangen til deres produkt på et ubestemt eller vilkårligt tidspunkt efter salget. Vi ønsker at se dette afhjulpet, hvilket er kernen i dette initiativ.
Vi påberåber os også afsnit XV i traktaten om Den Europæiske Unions funktionsmåde [EUR-Lex - 12012E/TXT - DA - EUR-Lex (europa.eu)] og følgende artikler i TEUF som begrundelse og som påvisning af nødvendigheden af, at Unionen reagerer på dette initiativ:
I henhold til artikel 169, stk. 1, er EU forpligtet til \"at fremme forbrugernes interesser og sikre et højt forbrugerbeskyttelsesniveau ... at beskytte forbrugernes sundhed, sikkerhed og økonomiske interesser.\" Vi mener, at denne praksis er i strid med eller kræver en korrektion, der står i et rimeligt forhold til forpligtelsen pålagt af EU. De tiltag, der træffes som reaktion på dette initiativ, skal træde i stedet for alle slutbrugerlicensaftaler for videospil.
Artikel 12: \"Forbrugerbeskyttelseshensyn inddrages ved udformningen og gennemførelsen af andre af Unionens politikker og aktiviteter.\" Da denne praksis strækker sig på tværs af medlemsstaterne og uden for EU, bør EU's tiltag vedrørende denne praksis tage hensyn til forbrugerbeskyttelsen. De tiltag, der træffes som reaktion på dette initiativ, skal træde i stedet for alle slutbrugerlicensaftaler for videospil.
Artikel 114, stk. 3: \"Kommissionens forslag i henhold til stk. 1 inden for sundhed, sikkerhed, miljøbeskyttelse og forbrugerbeskyttelse skal bygge på et højt beskyttelsesniveau ... Inden for deres respektive kompetenceområder bestræber Europa-Parlamentet og Rådet sig også på at nå dette mål.\" Denne praksis undergraver det høje forbrugerbeskyttelsesniveau, som Kommissionen, Europa-Parlamentet og Rådet anvender som retsgrundlag i Unionen, og deres mål om oprettelse og opretholdelse af et indre markeds funktion som beskrevet i stk. 1 i denne artikel og i artikel 26 i TEUF.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=da","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/DA/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=DA"}},{"original":false,"languageCode":"MT","title":"Stop Destroying Videogames","objectives":"Din l-inizjattiva ssejjaħ biex tirrikjedi li l-pubblikaturi li jbigħu jew jilliċenzjaw il-logħob elettroniku lill-konsumaturi fl-Unjoni Ewropea (jew karatteristiċi u assi relatati mibjugħa għall-videogames li joperaw) iħallu dawk il-videogames fi stat funzjonali (b’mod li jista’ jintlagħab).
B’mod speċifiku, l-inizjattiva għandha l-għan li tipprevjeni d-diżattivazzjoni mill-bogħod tal-videogames mill-pubblikaturi, qabel ma jipprovdu mezzi raġonevoli biex jitkompla l-funzjonament ta’ dak il-logħob elettroniku mingħajr l-involviment min-naħa tal-pubblikatur.
L-inizjattiva ma tfittixx li tikseb is-sjieda ta’ dawn il-videogames, drittijiet intellettwali assoċjati jew drittijiet ta’ monetizzazzjoni, u lanqas ma tistenna li l-pubblikatur jipprovdi riżorsi għal-videogame msemmija ladarba jwaqqfuha filwaqt li jħalliha fi stat raġonevolment funzjonali (li tista’ tintlagħab).
","annexText":"Il-qasam tal-videogames kiber f’industrija b’biljuni ta’ klijenti li jiswew mijiet ta’ biljuni ta’ euro. Matul dan iż-żmien, kienet qed titfaċċa prattika kummerċjali speċifika fl-industrija li mhijiex biss attakk fuq id-drittijiet bażiċi tal-konsumatur iżda qed teqred il-mezz innifsu.
Għadd dejjem akbar ta’ pubblikaturi qed ibigħu videogames li huma meħtieġa li jikkonnettjaw permezz tal-internet lill-pubblikatur tal-logħba, jew \"phone home\" biex jiffunzjonaw. Filwaqt li din mhijiex problema fiha nnifisha, meta l-appoġġ jintemm għal dawn it-tipi ta’ logħob, ħafna drabi l-pubblikaturi sempliċiment jaqtgħu l-konnessjoni meħtieġa biex il-logħba tiffunzjona, jipproċedu biex jeqirdu l-kopji tax-xogħol kollha tal-logħba, u jimplimentaw miżuri estensivi biex jipprevjenu lill-klijent milli jsewwi l-logħba bi kwalunkwe mod.
Din il-prattika effettivament qed telimina dak li jkunu xtraw il-klijenti u tagħmel ir-restawr ta’ dan il-logħob impossibbli. Minbarra li huma affront fuq id-drittijiet tal-konsumatur, il-videogames innifishom huma xogħlijiet kreattivi uniċi. Bħall-films, jew il-mużika, wieħed ma jistax sempliċement jiġi sostitwit b’ieħor. Billi teqridhom, tirrappreżenta telf kreattiv għal kull min hu involut u tħassar l-istorja b’modi mhux possibbli f’mezzi oħra.
Il-liġijiet eżistenti u l-aġenziji tal-konsumatur mhumiex ippreparati biżżejjed biex jipproteġu lill-klijenti kontra din il-prattika. Il-kapaċità għal kumpanija li teqred oġġett li tkun diġà biegħet lill-klijent ħafna wara l-fatt mhijiex xi ħaġa li normalment isseħħ f’industriji oħra. Bil-ftehimiet tal-liċenzji meħtieġa biex sempliċiment titmexxa l-logħba, ħafna protezzjonijiet eżistenti tal-konsumatur jiġu evitati. Din il-prattika tisfida l-kunċett tas-sjieda nnifsu, fejn il-klijent jitħalla b’xejn wara li “jixtri” logħba.
Aħna nixtiequ ninvokaw l-Artikolu 17 tal-Karta tad-Drittijiet Fundamentali tal-Unjoni Ewropea [EUR-Lex - 12012P/TXT - MT - EUR-Lex (europa.eu)] – “ħadd ma jista’ jiġi mċaħħad mill-proprjetà tiegħu jew tagħha, ħlief fl-interess pubbliku u fil-każijiet u skont il-kondizzjonijiet previsti mil-liġi, soġġett għall-ħlas ta’ kumpens ġust fi żmien xieraq għal dak li jkun tilef.” Din il-prattika ċċaħħad liċ-ċittadini Ewropej mill-proprjetà tagħhom billi tagħmilha hekk li jitilfu l-aċċess għall-prodott tagħhom ammont ta’ żmien indeterminat/arbitrarju wara l-punt tal-bejgħ. Nixtiequ naraw dan rimedju, fil-qalba ta’ din l-Inizjattiva.
Aħna ninvokaw ukoll it-Titolu XV tat-Trattat dwar il-Funzjonament tal-Unjoni Ewropea (TFUE) [https://eur-lex.europa.eu/legal-content/MT/TXT/HTML/?uri=CELEX:12012E] u l-Artikoli tat-TFUE li ġejjin bħala l-ġustifikazzjoni tagħna u l-imperattiv tal-Unjoni li twieġeb għal din l-inizjattiva:
L-Artikolu 169 – Per §1, l-UE għandha obbligu li “tippromwovi l-interessi tal-konsumaturi u tiżgura livell għoli ta’ protezzjoni tal-konsumatur... li tipproteġi s-saħħa, is-sigurtà u l-interessi ekonomiċi tal-konsumaturi”. Aħna nemmnu li din il-prattika tikser jew tirrikjedi li l-korrezzjoni biex tkun proporzjonata mal-obbligu tal-UE. L-azzjonijiet meħuda b’reazzjoni għal din l-inizjattiva jridu jieħdu post kwalunkwe ftehim ta’ liċenzja tal-utent finali assoċjat mal-videogames.
L-Artikolu 12 – “fid-definizzjoni u l-implementazzjoni ta’ politika u attivitajiet oħra ta’ l-Unjoni għandu jingħata’ kont tal-ħtiġijiet tal-ħarsien tal-konsumatur.” Peress li din il-prattika testendi fl-Istati Membri kollha u lil hinn mill-UE, l-azzjonijiet tal-Unjoni rigward din il-prattika għandhom iżommu f’moħħhom il-protezzjoni tal-konsumatur. L-azzjonijiet meħuda b’reazzjoni għal din l-inizjattiva jridu jieħdu post kwalunkwe ftehim ta’ liċenzja tal-utent finali assoċjat mal-videogames.
Artikolu 114, § 3 — “Il-Kummissjoni, fil-proposti tagħha kif maħsuba fil-paragrafu 1 li jikkonċerna s-saħħa, s-sigurtà, il-ħarsien tal-ambjent u l-protezzjoni tal-konsumatur, għandha tieħu bħala bażi protezzjoni fl-ogħla livell.... Fil-limiti tal-poteri rispettivi tagħhom, il-Parlament Ewropew u l-Kunsill għandhom ukoll ifittxu li jilħqu dan l-objettiv.” Din il-prattika ddgħajjef il-livell għoli ta’ protezzjoni tal-konsumatur li l-Kummissjoni, il-Parlament Ewropew u l-Kunsill jieħdu bħala l-bażi tal-liġi fl-Unjoni, u l-objettivi tagħhom li jistabbilixxu u jżommu l-funzjonament ta’ suq intern kif deskritt fil-paragrafu 1 ta’ dan l-Artikolu, u fl-Artikolu 26 TFUE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=mt","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/MT/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=MT"}},{"original":false,"languageCode":"SK","title":"Stop ničeniu videohier","objectives":"V rámci tejto iniciatívy sa vyžaduje, aby vydavatelia, ktorí predávajú alebo udeľujú licencie na videohry spotrebiteľom v Európskej únii (alebo súvisiace funkcie a aktíva predávané pre videohry, ktoré prevádzkujú), ponechali tieto videohry vo funkčnom (hrateľnom) stave.
Konkrétne sa táto iniciatíva snaží zabrániť tomu, aby vydavatelia vypínali videohry na diaľku, predtým ako poskytnú primerané prostriedky na pokračovanie fungovania uvedených videohier bez účasti vydavateľa.
Iniciatíva sa nesnaží nadobudnúť vlastníctvo uvedených videohier, súvisiacich práv duševného vlastníctva alebo práva na monetizáciu, ani sa v nej neočakáva, že vydavateľ poskytne zdroje na uvedenú videohru, keď preruší jej podporu a ponechá ju v primerane funkčnom (hrateľnom) stave.
","annexText":"Videohry sa rozrástli do odvetvia s miliardami zákazníkov a ich hodnota dosahuje stovky miliárd eur. Počas tohto obdobia sa v tomto odvetví pomaly začala objavovať špecifická obchodná praktika, ktorá nie je len útokom na základné práva spotrebiteľov, ale ničí samotné médium.
Čoraz viac vydavateľov predáva videohry, ktoré musia byť pripojené cez internet k vydavateľovi hry alebo „musia volať domov“, aby fungovali. Hoci to nie je problém sám osebe, keď sa podpora pre tieto typy hier ukončí, vydavatelia veľmi často jednoducho prerušia spojenie potrebné na fungovanie hry, pristúpia k zničeniu všetkých pracovných kópií hry a zavedú rozsiahle opatrenia, aby zákazníkovi zabránili opraviť hru akýmkoľvek spôsobom.
Táto praktika účinne okráda zákazníkov o ich nákupy a znemožňuje ich obnovu. Okrem toho, že ide o narušenie práv spotrebiteľov, samotné videohry sú jedinečnými tvorivými dielami. Rovnako ako film alebo hudba, jedno nemôže byť jednoducho nahradené druhým. Ich ničenie predstavuje kreatívnu stratu pre všetkých zúčastnených a vymaže históriu spôsobom, ktorý nie je možný v iných médiách.
Existujúce právne predpisy a spotrebiteľské agentúry nie sú dostatočne pripravené na ochranu zákazníkov pred touto praktikou. Schopnosť spoločnosti zničiť položku, ktorú už predala zákazníkovi dlho po tejto skutočnosti, nie je niečo, čo sa bežne vyskytuje v iných odvetviach. V prípade licenčných zmlúv, ktoré sa vyžadujú na jednoduchú prevádzku hry, dochádza k obchádzaniu mnohých existujúcich opatrení na ochranu spotrebiteľa. Táto praktika spochybňuje samotnú koncepciu vlastníctva, keď zákazník zostáva bez ničoho po „kúpení“ hry.
Chceli by sme sa odvolať na článok 17 ods. 1 Charty základných práv Európskej únie [EUR-Lex – 12012P/TXT – SK – EUR-Lex (europa.eu)] – „Nikoho nemožno zbaviť jeho majetku, s výnimkou verejného záujmu, v prípadoch a za podmienok ktoré ustanovuje zákon, pričom musí byť včas vyplatená spravodlivá náhrada.“ – Táto praktika zbavuje európskych občanov ich majetku tým, že stratia prístup k svojmu výrobku po neurčitom/svojvoľnom čase po okamihu predaja. Želáme si, aby sa to napravilo, čo je jadrom tejto iniciatívy.
Ako naše odôvodnenie tejto iniciatívy a nevyhnutnosť Únie reagovať na ňu sa odvolávame aj na hlavu XV Zmluvy o fungovaní Európskej únie (ZFEÚ) [EUR-Lex – 12012E/TXT – SK – EUR-Lex (europa.eu)] a na tieto články ZFEÚ:
Článok 169 – podľa odseku 1 má EÚ povinnosť „podporiť záujmy spotrebiteľov a zabezpečiť vysokú úroveň ochrany spotrebiteľov... k ochrane ich zdravia, bezpečnosti a hospodárskych záujmov spotrebiteľov“. Domnievame sa, že táto praktika je v rozpore s povinnosťou EÚ alebo si vyžaduje nápravu na dosiahnutie súladu s danou povinnosťou. Opatrenia prijaté v reakcii na túto iniciatívu musia nahradiť všetky licenčné zmluvy pre koncových používateľov spojené s videohrami.
Článok 12 – „Požiadavky ochrany spotrebiteľa sa zohľadnia pri definovaní a uskutočňovaní iných politík a činností Únie.“ Vzhľadom na to, že táto praktika sa rozširuje v členských štátoch a mimo EÚ, opatrenia Únie týkajúce sa tejto praktiky by mali mať na pamäti ochranu spotrebiteľa. Opatrenia prijaté v reakcii na túto iniciatívu musia nahradiť všetky licenčné zmluvy pre koncových používateľov spojené s videohrami.
Článok 114 ods. 3 – „Komisia vo svojich návrhoch podľa odseku 1, ktoré sa týkajú zdravia, bezpečnosti, ochrany životného prostredia a ochrany spotrebiteľa, berie za základ vysokú úroveň takejto ochrany... V rámci svojich príslušných právomocí sa tento cieľ usiluje dosiahnuť aj Európsky parlament a Rada.“ Táto praktika oslabuje vysokú úroveň ochrany spotrebiteľa, ktorú Komisia, Európsky parlament a Rada považujú za základ práva v Únii, a ich ciele vytvoriť a udržiavať fungovanie vnútorného trhu, ako sa uvádza v odseku 1 uvedeného článku a v článku 26 ZFEÚ.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=sk","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/SK/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=SK"}},{"original":false,"languageCode":"IT","title":"Stop Destroying Videogames (Mettiamo fine alla distruzione dei videogiochi)","objectives":"L'iniziativa intende imporre agli editori di lasciare in uno stato funzionale (giocabile) i videogiochi che vendono o concedono in licenza (o le collegate funzionalità e risorse che vendono per i videogiochi che trattano) ai consumatori dell'Unione europea.
Nello specifico, punta a impedire che gli editori possano disattivare da remoto i videogiochi prima che siano forniti mezzi ragionevoli per mantenerli in funzione senza coinvolgere gli stessi editori.
L'iniziativa non intende acquisire la proprietà di tali videogiochi, dei diritti intellettuali associati o dei diritti di monetizzazione, né si aspetta che l'editore fornisca risorse per il suddetto videogioco una volta interrotto, lasciandolo in uno stato ragionevolmente funzionale (giocabile).
","annexText":"I videogiochi sono diventati un'industria con miliardi di clienti per un valore di centinaia di miliardi di euro. In questo periodo si è lentamente sviluppata una pratica commerciale specifica nel settore, che non solo costituisce un'aggressione ai diritti fondamentali dei consumatori, ma sta distruggendo il mezzo stesso.
Un numero crescente di editori vende videogiochi che per funzionare devono connettersi via Internet all'editore dei giochi o ricorrere alla funzionalità \"phone home\". Sebbene questo di per sé non si tratti di un problema, una volta dismesso il supporto per questi tipi di giochi, molto spesso gli editori semplicemente interrompono la connessione necessaria per utilizzarli, ne distruggono tutti gli esemplari funzionanti e prendono misure di ampia portata per impedire al cliente di ripararli.
Questa pratica priva di fatto i clienti dei loro acquisti e rende impossibile il ripristino. Oltre ad essere un affronto ai diritti dei consumatori, i videogiochi sono opere creative uniche. Come i film o la musica, non si possono semplicemente sostituire con altri. Distruggerli rappresenta una perdita in termini di creatività per tutti i soggetti coinvolti e cancella la storia in modi che non sono possibili con altri mezzi.
Le leggi esistenti e le agenzie per la tutela dei consumatori sono mal preparate a proteggere i clienti da questa pratica. La capacità di un'impresa di distruggere un bene che ha già venduto al cliente molto tempo dopo la vendita non è qualcosa che normalmente avviene in altri settori. Con gli accordi di licenza necessari solo per gestire il gioco, molte tutele esistenti dei consumatori vengono eluse. Questa pratica mette in discussione il concetto stesso di proprietà, per cui al cliente non rimane nulla dopo aver \"acquistato\" un gioco.
Desideriamo invocare l'articolo 17, paragrafo 1, della Carta dei diritti fondamentali dell'Unione europea [EUR-Lex - 12012P/TXT - IT - EUR-Lex (europa.eu)] – “Nessuno può essere privato della proprietà se non per causa di pubblico interesse, nei casi e nei modi previsti dalla legge e contro il pagamento in tempo utile di una giusta indennità per la perdita della stessa.” - Questa pratica priva i cittadini europei della loro proprietà in quanto perdono l'accesso al loro prodotto dopo un periodo di tempo indeterminato/arbitrario dopo l'acquisto. Desideriamo che si ponga rimedio a questa situazione, al centro di questa iniziativa.
Desideriamo inoltre invocare il titolo XV del trattato sul funzionamento dell'Unione europea (TFUE) [EUR-Lex - 12012E/TXT - IT - EUR-Lex (europa.eu)] e i seguenti articoli del TFUE come nostra motivazione e l'imperativo dell'Unione di rispondere a questa iniziativa:
Articolo 169, paragrafo 1 - l'UE ha l'obbligo di \"promuovere gli interessi dei consumatori ed assicurare un livello elevato di protezione dei consumatori... tutelare la salute, la sicurezza e gli interessi economici dei consumatori\". Riteniamo che tale pratica violi l'obbligo dell'UE o richieda una correzione commisurata. Le azioni intraprese in risposta a questa iniziativa devono sostituire tutti gli accordi di licenza degli utenti finali associati ai videogiochi.
Articolo 12 - \"Nella definizione e nell'attuazione di altre politiche o attività dell'Unione sono prese in considerazione le esigenze inerenti alla protezione dei consumatori\". Visto che questa pratica interessa gli Stati membri e il resto del mondo, le azioni dell'Unione in questo settore dovrebbero tenere a mente la protezione dei consumatori. Le azioni intraprese in risposta a questa iniziativa devono sostituire tutti gli accordi di licenza degli utenti finali associati ai videogiochi.
Articolo 114, paragrafo 3 - \"La Commissione, nelle sue proposte di cui al paragrafo 1 in materia di sanità, sicurezza, protezione dell'ambiente e protezione dei consumatori, si basa su un livello di protezione elevato... Anche il Parlamento europeo ed il Consiglio, nell'ambito delle rispettive competenze, cercheranno di conseguire tale obiettivo\". Questa pratica pregiudica l'elevato livello di protezione dei consumatori che la Commissione, il Parlamento europeo e il Consiglio usano come base del diritto dell'Unione, così come i loro obiettivi di istituire e mantenere il funzionamento di un mercato interno, come descritto al paragrafo 1 di questo articolo, e all'articolo 26 TFUE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=it","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/IT/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=IT"}},{"original":false,"languageCode":"BG","title":"Stop Destroying Videogames („Спрете унищожаването на видеоигрите“)","objectives":"Чрез тази инициатива се отправя призив да се изисква от издателите, които продават или лицензират видеоигри на потребители в Европейския съюз (или свързани с тях характеристики и активи, продавани за видеоигри, които те управляват), да оставят тези видеоигри във функционално (годно за игра) състояние.
По-конкретно, инициативата има за цел да предотврати дистанционното блокиране на видеоигрите от издателите, преди да бъдат предоставени разумни средства за продължаване на функционирането на тези видеоигри без намесата на издателя.
Инициативата няма за цел придобиване на собственост върху тези видеоигри или свързаните с тях права върху интелектуална собственост или права за монетаризиране, нито се очаква издателите да предоставят ресурси за видеоигрите, след като престанат да ги поддържат и ги оставят в разумно функционално (годно за игра) състояние.
","annexText":"Видеоигрите са се превърнали в индустрия за стотици милиарди евро с милиарди клиенти. Същевременно в сектора бавно си проправя път специфична бизнес практика, която не само е посегателство върху основните права на потребителите, но и унищожава самия продукт.
Все по-голям брой издатели продават видеоигри, които изискват свързване през интернет с издателя на играта, или „phone home“, за да функционират. Само по себе си това не е проблем, но когато приключи поддръжката на този вид игри, много често издателите просто прекъсват връзката, необходима за функционирането на играта, пристъпват към унищожаване на всички работещи копия на играта и прилагат широкообхватни мерки, за да попречат на клиента да възстанови играта.
Тази практика ефективно лишава клиентите от техните покупки и прави невъзможно възстановяването. Освен че тя представлява накърняване на правата на потребителите, самите видеоигри са уникални творчески произведения. Подобно на филмите или музиката, една игра не може просто да бъде заменена с друга. Тяхното унищожение е творческа загуба за всички участници и заличава история по начини, които не са възможни при другите творчески продукти.
Съществуващите закони и агенции за защита на потребителите не са пригодени да защитават потребителите от тази практика. В другите сектори не е нещо обичайно дадена компания да може да унищожи продукт, който е продала на клиент преди много време. С изискването за лицензионни споразумения просто за да може да се играе дадена игра се заобикалят множество съществуващи правила за защита на потребителите. Тази практика поставя под въпрос самото понятие за собственост, тъй като клиентът се оказва без нищо след „покупката“ на игра.
Искаме да се позовем на член 17, параграф 1 от Хартата на основните права на Европейския съюз [EUR-Lex - 12012P/TXT - BG - EUR-Lex (europa.eu)]: „Никой не може да бъде лишен от своята собственост, освен в обществена полза, в предвидените със закон случаи и условия и срещу справедливо и своевременно обезщетение за понесената загуба“. Тази практика лишава европейските граждани от тяхната собственост посредством загуба на достъп до закупения от тях продукт след изминаване на неопределен/произволен период от време от момента на покупката. Нашето искане за вземане на мерки за прекратяване на тази практика е в основата на настоящата инициатива.
Позоваваме се също така на дял XV от Договора за функционирането на Европейския съюз (ДФЕС) [EUR-Lex - 12012E/TXT - BG - EUR-Lex (europa.eu)] и следните членове от ДФЕС като основание и задължение на Съюза да отговори на настоящата инициатива:
Съгласно член 169, параграф 1 ЕС има задължението за „подкрепа на интересите на потребителите и осигуряване на високо равнище на защита на потребителите... за закрилата на здравето, сигурността и икономическите интереси на потребителите“. Смятаме, че тази практика е в нарушение на задължението на ЕС и трябва да бъде коригирана. Мерките, предприети в отговор на тази инициатива, трябва да заменят всички свързани с видеоигри лицензионни споразумения с крайните потребители.
Съгласно член 12 „изискванията за защита на потребителите се вземат под внимание при определянето и осъществяването на другите политики и действия на Съюза“. При положение че тази практика е разпространена във всички държави членки и извън ЕС, при действията на Съюза по отношение на практиката трябва да се вземе предвид защитата на потребителите. Мерките, предприети в отговор на тази инициатива, трябва да заменят всички свързани с видеоигри лицензионни споразумения с крайните потребители.
Съгласно член 114, параграф 3 „в своите предложения, предвидени в параграф 1, в областта на здравето, сигурността, защитата на околната среда и защитата на потребителите, Комисията приема за база високо равнище на защита.... В рамките на съответните си правомощия, Европейският парламент и Съветът също ще полагат усилия да постигнат тази цел“. Тази практика подкопава високото равнище на защита на потребителите, което Комисията, Европейският парламент и Съветът приемат за основа на правото на Съюза, както и техните цели за създаване и поддържане на функционирането на вътрешен пазар, както е посочено в параграф 1 от този член и в член 26 от ДФЕС.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=bg","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/BG/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=BG"}},{"original":false,"languageCode":"GA","title":"‘Stop Destroying Videogames’ [Cuirtear deireadh le físchluichí a scriosadh]","objectives":"Leis an tionscnamh sin, iarrtar a cheangal ar fhoilsitheoirí a dhíolann nó a cheadúnaíonn físchluichí le tomhaltóirí san Aontas Eorpach (nó gnéithe agus sócmhainní gaolmhara a dhíoltar le haghaidh físchluichí a oibríonn siad) na físchluichí sin a fhágáil i riocht feidhmiúil (inimeartha).
Go sonrach, féachann an tionscnamh le cosc a chur ar fhoilsitheoirí dul i mbun físchluichí a chian-díchumasú sula gcuirtear modhanna réasúnacha ar fáil chun go leanfaidh na físchluichí orthu ag feidhmiú gan rannpháirtíocht ó thaobh an fhoilsitheora de.
Leis an tionscnamh, ní fhéachtar le húinéireacht a fháil ar na físchluichí sin, ar na cearta intleachtúla gaolmhara ná ar na cearta airgeadaithe, agus níltear ag súil leis go gcuirfidh an foilsitheoir acmhainní ar fáil don fhíschluiche sin nuair a scoirfidh siad de agus é á fhágáil i stát réasúnta feidhmiúil (inimeartha).
","annexText":"Tá tionscal na bhfíschluichí tar éis fás le bheith ina thionscal ar fiú na céadta billiúin euro é, leis na billiún custaiméirí. Le linn an ama sin, tá cleachtas gnó ar leith ag teacht chun cinn diaidh ar ndiaidh sa tionscal. Ní hamháin gur ionsaí ar chearta bunúsacha tomhaltóirí é an cleachtas sin, ach tá an meán féin á scriosadh dá bharr.
Tá líon méadaitheach foilsitheoirí ag díol físchluichí ar gá iad a nascadh le foilsitheoir an chluiche tríd an idirlíon nó trí ‘theileafón baile’ chun go bhfeidhmeoidh siad, is é sin chun go mbeidh na cluichí inimeartha. Cé nach fadhb ann féin é sin, nuair a thagann deireadh leis an tacaíocht a chuirtear ar fáil do na cineálacha cluichí faoi chaibidil, is minic a scoitheann foilsitheoirí den nasc is gá a sholáthar chun go bhfeidhmeoidh an cluiche. Ansin, scriosann siad gach cóip oibre den chluiche, agus cuireann siad bearta fairsinge i bhfeidhm chun cosc a chur ar an gcustaiméir an cluiche a dheisiú ar bhealach ar bith.
Le fírinne, leis an gcleachtas sin, tá a gceannacháin á ngoideadh ó chustaiméirí agus ní féidir iad a thabhairt ar ais. Is masla é ar chearta tomhaltóirí, ach freisin, is saothair chruthaitheacha uathúla iad na físchluichí féin. Ach an oiread le scannáin nó ceol, ní féidir díreach ceann amháin a chur in ionad ceann eile. Trína scriosadh, is caillteanas cruthaitheach é do gach duine lena mbaineann agus faigheann sé réidh go buan leis an stair ar bhealaí nach féidir a dhéanamh i gcás meáin eile.
Na dlíthe agus na gníomhaireachtaí tomhaltóirí atá ann cheana, níl siad réidh a dhóthain chun custaiméirí a chosaint ar an gcleachtas sin. An cumas atá ag cuideachta rud a scriosadh atá díolta aige cheana féin le custaiméir i bhfad tar éis don chustaiméir é a cheannach, ní rud é sin a tharlaíonn de ghnáth i dtionscail eile. Ó tharla nach bhfuil comhaontuithe ceadúnais ag teastáil ach díreach chun an cluiche a rith, déantar imchéimniú ar go leor cosaintí tomhaltóirí atá ann cheana. Tugann an cleachtas sin a dhúshlán do choincheap na húinéireachta féin, agus fágtar an tomhaltóirí gan rud ar bith tar éis dó an cluiche a ‘cheannach’.
Is mian linn Airteagal 17(1) den Chairt um Chearta Bunúsacha an Aontais Eorpaigh [EUR-Lex - 12012P/TXT - GA - EUR-Lex (europa.eu)] a agairt – ‘Ní fhéadfar a shealúchais nó a sealúchais a cheilt ar dhuine ach amháin ar mhaithe leis an leas poiblí agus sna cásanna agus faoi na coinníollacha dá bhforáiltear le dlí, ach sin faoi réir cúiteamh cóir a íoc in am trátha mar chomaoin ar chailleadh na sealúchas sin.’ – Baineann an cleachtas sin a maoin de shaoránaigh na hEorpa ó tharla go gcailleann siad rochtain ar a dtáirge tar éis tréimhse ama neamhchinntithe/threallach tar éis an díolphointe. I gcroílár an tionscnaimh seo, is mian linn go ndéanfaí sin a leigheas.
Déanaimid freisin Teideal XV den Chonradh ar Fheidhmiú an Aontais Eorpaigh (CFAE)[EUR-Lex - 12012E/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] a agairt, chomh maith leis na hAirteagail CFAE seo a leanas mar bhonn cirt dúinn agus mar riachtanas an Aontais freagairt ar an tionscnamh seo:
Airteagal 169 – Per §1, tá oibleagáid ar an Aontas, ‘leasanna tomhaltóirí a chur chun cinn agus ardleibhéal cosanta do thomhaltóirí a áirithiú...a sláinte, a sábháilteacht agus a leasanna eacnamaíocha a chosaint.’ Creidimid go sáraíonn an cleachtas sin oibleagáid an Aontais, nó go n-éilíonn sé ceartú chun go mbeidh sé i gcomhréir leis an oibleagáid sin. Na gníomhaíochtaí a dhéanfar mar fhreagairt ar an tionscnamh seo, ní mór iad a chur in ionad aon chomhaontú ceadúnais úsáideora deiridh a bhaineann le físchluichí.
Airteagal 12 – ‘Tabharfar aird ar cheanglais maidir le cosaint an tomhaltóra i sainiú agus i gcur chun feidhme bheartais agus ghníomhaíochtaí eile an Aontais’. Ó tharla go leathnaíonn an cleachtas sin ar fud na mBallstát agus níos faide i gcéin ná an tAontas Eorpach, ba cheart cosaint tomhaltóirí a urramú i ngíomhaíocht an Aontais i dtaca leis an gcleachtas sin. Na gníomhaíochtaí a dhéanfar mar fhreagairt ar an tionscnamh seo, ní mór iad a chur in ionad aon chomhaontú ceadúnais úsáideora deiridh a bhaineann le físchluichí.
Airteagal 114(3) – ‘Is ar ardleibhéal cosanta a bheidh tograí an Choimisiúin dá bhforáiltear i mír 1 maidir le sláinte, sábháilteacht, cosaint an chomhshaoil agus cosaint an tomhaltóra bunaithe... Faoi chuimsiú a gcumhachtaí faoi seach, féachfaidh Parlaimint na hEorpa agus an Chomhairle freisin leis an gcuspóir sin a bhaint amach.’ Baineann an cleachtas sin an bonn den ardleibhéal cosanta do thomhaltóirí atá ag an gCoimisiún, ag Parlaimint na hEorpa agus ag an gComhairle mar bhonn dlí san Aontas, agus dá gcuspóirí feidhmiú margaidh inmheánaigh a bhunú agus a chothabháil mar a thuairiscítear i mír 1 den Airteagal seo, agus in Airteagal 26 CFAE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=ga","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/GA/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=GA"}},{"original":false,"languageCode":"SV","title":"Stop Destroying Videogames (”Sluta förstöra datorspel”)","objectives":"Målet med initiativet är att kräva att spelutgivare som säljer eller licensierar datorspel till konsumenter i Europeiska unionen (eller relaterade kännetecken och tillgångar som säljs för dessa datorspel) lämnar datorspelen i funktionellt (spelbart) skick.
Initiativet vill framför allt hindra spelutgivare från att fjärravaktivera datorspel så att de inte längre kan användas utan spelutgivarens medverkan.
Initiativet handlar inte om att äga datorspelen, eller sammanhängande immateriella rättigheter eller intäkter, och inte heller att spelutgivarna ska tillhandahålla resurser för utgångna men fortsatt spelbara datorspel.
","annexText":"Datorspel har blivit en mångmiljardindustri. En specifik affärsmetod har vuxit fram som inte bara kränker konsumenternas grundläggande rättigheter utan också förstör själva mediet.
Allt fler spelutgivare säljer datorspel som bara fungerar med internetuppkoppling eller ”ringa hem”. Det är inget problem i sig, men spelutgivare stänger ofta av uppkopplingen när spelstödet upphör, förstör alla fungerande arbetskopior av spelet och vidtar omfattande åtgärder för hindra användaren från att återställa datorspelet på något sätt.
Affärsmetoden upphäver konsumentköp och gör det omöjligt att återställa datorspel. Förutom att affärsmetoden fråntar konsumenterna deras rättigheter är datorspel i sig själva unika skapelser. I likhet med film eller musik kan ett spel inte bara ersätta ett annat. När datorspel förstörs går kreativitet förlorad för alla parter och spelhistoria raderas på ett sätt som inte är möjligt i andra medier.
De nuvarande lagarna och konsumentorganisationerna saknar verktyg för att skydda konsumenterna mot affärsmetoden. I de flesta andra branscher har företagen ingen möjlighet att förstöra en produkt långt efter köpet. När det krävs licensavtal bara för att köra spelet kringgås många befintliga konsumenträttigheter. Denna affärsmetod urholkar begreppet ägarskap eftersom konsumenten står tomhänt efter att ha ”köpt” ett spel.
Vi vill åberopa artikel 17.1 i stadgan om grundläggande rättigheter [ https://eur-lex.europa.eu/legal-content/SV/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012P/TXT] – ”Ingen får berövas sin egendom utom då samhällsnyttan kräver det, i de fall och under de förutsättningar som föreskrivs i lag och mot rättmätig ersättning för sin förlust i god tid”. Affärsmetoden berövar EU-medborgare deras egendom eftersom de förlorar tillgången till sina produkter efter en obestämd/godtycklig tid. I centrum för initiativet står att få till stånd en ändring.
Vi vill också åberopa avdelning XV i fördraget om Europeiska unionens funktionssätt (EUF-fördraget) [https://eur-lex.europa.eu/legal-content/SV/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT] och följande artiklar för att motivera varför vi lägger fram initiativet och det är viktigt att EU svarar på detta initiativ:
Artikel 169.1 – ”EU ska främja konsumenternas intressen och säkerställa en hög konsumentskyddsnivå...för att skydda konsumenternas hälsa, säkerhet och ekonomiska intressen”. Vi anser att affärsmetoden strider mot detta och efterlyser åtgärder som uppfyller EU:s skyldigheter. Åtgärderna som vidtas som svar på initiativet måste vara överordnade alla typer av licensavtal för datorspel.
Artikel 12 – ”Konsumentskyddskraven ska beaktas när unionens övriga politik och verksamhet utformas och genomförs”. Då affärsmetoden är vanligt förekommande både i och utanför EU bör unionens åtgärder ha konsumentskyddet i åtanke. Åtgärderna som vidtas som svar på initiativet måste vara överordnade alla typer av licensavtal för datorspel.
Artikel 114.3 – ”Kommissionen ska i sina förslag enligt punkt 1 om hälsa, säkerhet samt miljö- och konsumentskydd utgå från en hög skyddsnivå och särskilt beakta ny utveckling som grundas på vetenskapliga fakta. Europaparlamentet och rådet ska också, inom ramen för sina respektive befogenheter, sträva efter att nå detta mål”. Affärsmetoden undergräver den höga konsumentskyddsnivån i unionsrätten som de tre institutionerna ska eftersträva, liksom målet att upprätta den inre marknaden och få den att fungera enligt artikel 114.1 och artikel 26 i EUF-fördraget.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=sv","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/SV/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=SV"}},{"original":false,"languageCode":"PT","title":"Stop Destroying Videogames («Parem de destruir os jogos de vídeo»)","objectives":"Esta iniciativa apela às editoras que vendem jogos de vídeo (ou características e ativos conexos) ou concedem licenças para a sua utilização a consumidores da União Europeia que deixem esses jogos num estado funcional (de forma a que possam continuar a ser utilizados para jogar).
A iniciativa visa, mais especificamente, impedir as editoras de desativar os jogos de vídeo à distância antes de proporcionarem, aos consumidores, meios razoáveis para que os possam continuar a utilizar sem a participação das editoras.
Não se pretende, com esta iniciativa, adquirir a propriedade dos referidos jogos de vídeo, dos respetivos direitos intelectuais associados ou de monetização, nem se espera que as editoras disponibilizem recursos para esses jogos de vídeo depois de terem deixado de os fabricar mas sim fazer com que os deixem num estado razoavelmente funcional (de modo a que possam ser utilizados para jogar).
","annexText":"O setor dos jogos de vídeo transformou-se numa indústria com milhares de milhões de clientes, cujo valor se eleva a centenas de milhares de milhões de euros. Ao longo deste processo tem lentamente vindo a ser adotada uma prática comercial específica que, para além de atentar contra os direitos fundamentais dos consumidores, está a destruir o próprio modo de expressão artística.
Cada vez mais editoras vendem agora jogos de vídeo que, para poderem funcionar, têm de estar ligados à editora através da Internet ou da funcionalidade «telefonar para casa». Muito embora este facto, só por si, não seja problemático, quando este tipo de jogos deixa de ser apoiado, muitas vezes as editoras cortam simplesmente a ligação necessária para que o jogo possa funcionar, destroem todas cópias ativas desse jogo e aplicam medidas de vasto alcance para impedir os utilizadores de reparar os jogos.
Esta prática priva efetivamente os clientes dos produtos que adquiriram, e faz com que seja impossível recuperá-los. Para além representar uma afronta aos consumidores, esta prática prejudica os próprios jogos de vídeo, que são obras criativas únicas. Tal como acontece com os filmes ou da música, um jogo não pode simplesmente substituído por outro. A destruição dos jogos representa uma perda criativa para todos as partes envolvidas e apaga a história de formas que não são possíveis quando se trata de outros modos de expressão artística.
A legislação em vigor e os organismos de defesa do consumidor estão mal preparados para proteger os clientes contra esta prática. A destruição de um artigo, por uma empresa, muito depois de ter sido vendido ao cliente não é algo que aconteça noutros setores. O facto de os utilizadores dos jogos necessitarem de acordos de licença simplesmente para os utilizarem significa que muitas das atuais proteções dos consumidores estão a ser contornadas. Esta prática põe em causa o próprio conceito de propriedade, uma vez que «após ter “comprado” um jogo o cliente fica sem nada».
Invocamos, a este propósito, o artigo 17.º, n.º 1, da Carta dos Direitos Fundamentais da União Europeia [EUR-Lex - 12012P/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] – «Ninguém pode ser privado da sua propriedade, exceto por razões de utilidade pública, nos casos e condições previstos por lei e mediante justa indemnização pela respetiva perda, em tempo útil.» – Esta prática priva os cidadãos europeus da sua propriedade ao fazer com que percam acesso aos produto após um período de tempo indeterminado/arbitrário após a sua venda. No cerne desta iniciativa está o nosso desejo de retificar esta situação.
Invocamos igualmente o Título XV do Tratado sobre o Funcionamento da União Europeia (TFUE) [EUR-Lex — 12012E/TXT — EN — EUR-Lex (europa.eu)] e os seguintes artigos do TFUE como justificação e como imperativo para que a União dê resposta a esta iniciativa:
Artigo 169.º — n.º 1, «A fim de promover os interesses dos consumidores e assegurar um elevado nível de defesa destes, a União contribuirá para a proteção da saúde, da segurança e dos interesses económicos dos consumidores, bem como para a promoção do seu direito à informação, à educação e à organização para a defesa dos seus interesses». Consideramos que esta prática viola as obrigações previstas na legislação da UE e deve ser corrigida a fim essas obrigações sejam cumpridas. As medidas a adotar na sequência desta iniciativa devem substituir quaisquer acordos de licença com o utilizador final associados aos jogos de vídeo.
Artigo 12.º – «As exigências em matéria de defesa dos consumidores serão tomadas em conta na definição e execução das demais políticas e ações da União.» Uma vez que esta prática se estende a todos os Estados-Membros da UE e a países terceiros, as ações da União na matéria devem ter em conta a proteção dos consumidores. As medidas a adotar na sequência desta iniciativa devem substituir quaisquer acordos de licença com os utilizadores finais de jogos de vídeo.
Artigo 114.º, n.º 3 — «A Comissão, nas suas propostas previstas no n.º 1 em matéria de saúde, de segurança, de proteção do ambiente e de defesa dos consumidores, basear-se-á num nível de proteção elevado(...). No âmbito das respetivas competências, o Parlamento Europeu e o Conselho procurarão igualmente alcançar esse objetivo». Esta prática compromete o elevado nível de proteção dos consumidores que a Comissão, o Parlamento Europeu e o Conselho tomam como base jurídica da União, bem como os seus objetivos de estabelecer e assegurar o funcionamento do mercado interno, tal como previsto no n.º 1 do presente artigo, e no artigo 26.º do TFUE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=pt","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/PT/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=PT"}},{"original":false,"languageCode":"SL","title":"Stop Destroying Videogames (Ustavimo uničevanje videoiger)","objectives":"Pobuda poziva založnike, ki potrošnikom v Evropski uniji prodajajo videoigre (ali funkcije in dodatke, povezane z videoigrami, ki jih upravljajo), da navedene videoigre pustijo v funkcionalnem stanju (primernem za igranje).
Natančneje, namen pobude je preprečiti, da bi založniki videoigre onemogočili na daljavo, dokler ne zagotovijo razumnih sredstev za nadaljevanje delovanja navedenih videoiger brez sodelovanja založnika.
Namen pobude ni pridobiti lastništva navedenih videoiger, povezanih intelektualnih pravic ali pravic do monetizacije, prav tako se ne pričakuje, da bo založnik po prenehanju zagotavljanja podpore za videoigro dal na voljo sredstva zanjo, če jo pusti v funkcionalnem stanju (primernem za igranje).
","annexText":"Videoigre so postale industrija z več sto milijardami evrov prometa in milijardami uporabnikov. V tem času se je v panogi sčasoma pojavila specifična poslovna praksa, ki ni samo napad na osnovne pravice potrošnikov, temveč uničuje tudi sam medij.
Čedalje več založnikov prodaja videoigre, ki za svoje delovanje potrebujejo internetno povezavo z založnikom igre ali „klic domov“. To samo po sebi ni težava, vendar ko se podpora tem vrstam iger izteče, založniki zelo pogosto preprosto prekinejo povezavo, potrebno za delovanje igre, uničijo vse delovne kopije igre in izvedejo obsežne ukrepe, da kupcu preprečijo popravilo igre.
Ta praksa dejansko prikrajša kupce za njihove nakupe in onemogoča ponovno vzpostavitev igre. Ne gre samo za kršenje pravic potrošnikov, videoigre so poleg tega edinstvena ustvarjalna dela. Tako kot filmov ali glasbe, jih ni mogoče nadomestiti z drugimi. Njihovo uničenje pomeni ustvarjalno izgubo za vse vpletene, s tem pa se briše zgodovina na načine, ki na drugih nosilcih niso mogoči.
Obstoječi predpisi in agencije za varstvo potrošnikov ne morejo zaščititi uporabnikov pred to prakso. V drugih panogah ni običajna praksa, da bi lahko proizvajalec uničil izdelek po tem, ko ga je prodal kupcu. Z licenčnimi pogodbami, ki jih je treba sprejeti za začetek igre, se zaobide veliko veljavnih predpisov za varstvo potrošnikov. S to prakso se izpodbija sam koncept lastništva“, saj kupec po „nakupu“ igre ostane brez vsega.
Radi bi opozorili na člen 17(1) Listine Evropske unije o temeljnih pravicah [EUR-Lex - 12012P/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] – „Lastnina se nikomur ne sme odvzeti, razen v javno korist v primerih in pod pogoji, ki jih določa zakon, vendar le proti pravični in pravočasni odškodnini za njeno izgubo.“ S to prakso so evropski državljani prikrajšani za svojo lastnino, saj jim je v nedoločenem/samovoljnem obdobju od dneva nakupa onemogočena uporaba kupljenega izdelka. To želimo spremeniti, kar je tudi glavni namen te pobude.
Sklicujemo se tudi na naslov XV Pogodbe o delovanju Evropske unije (PDEU) [EUR-Lex - 12012E/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] in naslednje člene PDEU, da bi utemeljili cilj pobude in opozorili na nujnost odziva Unije:
Po členu 169(1) mora EU „podpirati interese potrošnikov in zagotoviti visoko raven varstva potrošnikov, ... prispevati k varovanju zdravja, varnosti in ekonomskih interesov potrošnikov“. Menimo, da ta praksa krši to zahtevo, zato jo je treba popraviti za uskladitev z obveznostjo EU. Z ukrepi, sprejetimi v odziv na to pobudo, je treba nadomestiti vse licenčne pogodbe za končne uporabnike, povezane z videoigrami.
Člen 12 – „Pri opredeljevanju in izvajanju drugih politik in dejavnosti Unije se upoštevajo zahteve varstva potrošnikov“. Glede na to, da se ta praksa uporablja v vseh državah članicah in zunaj EU, mora ukrepanje Unije na tem področju upoštevati varstvo potrošnikov. Z ukrepi, sprejetimi v odziv na to pobudo, je treba nadomestiti vse licenčne pogodbe za končne uporabnike, povezane z videoigrami.
Člen 114(3) – „Komisija ima v svojih predlogih iz odstavka 1, ki zadevajo zdravje, varnost, varstvo okolja in varstvo potrošnikov, za izhodišče visoko raven varstva ... V okviru svojih pristojnosti si tudi Evropski parlament in Svet prizadevata za doseganje tega cilja.“ Ta praksa spodkopava visoko raven varstva potrošnikov, ki je za Komisijo, Evropski parlament in Svet temeljna pravna podlaga v Uniji, kakor tudi cilje za vzpostavitev in ohranjanje delovanja notranjega trga, kot je navedeno v odstavku 1 tega člena in v členu 26 PDEU.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=sl","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/SL/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=SL"}},{"original":false,"languageCode":"LT","title":"„Stop Destroying Videogames“ („Gana naikinti vaizdo žaidimus“)","objectives":"Šia iniciatyva raginama reikalauti, kad leidėjai, Europos Sąjungos vartotojams parduodantys vaizdo žaidimus (ar su jų valdomais vaizdo žaidimais susijusius elementus ir skaitmeninį turinį) arba juos licencijuojantys, paliktų tuos vaizdo žaidimus veikimo būsenoje (kurioje juos galima naudoti).
Konkrečiai šia iniciatyva siekiama užkirsti kelią leidėjams nuotoliniu būdu išjungti vaizdo žaidimus prieš tai nesuteikus pagrįstų galimybių jais toliau naudotis be leidėjo įsikišimo.
Šia iniciatyva nesiekiama įgyti minėtų vaizdo žaidimų nuosavybės teisių, susijusių intelektinių teisių ar monetizavimo teisių, taip pat nesitikima, kad leidėjas teiks išteklius minėtam vaizdo žaidimui, kai pasibaigs paslaugų galiojimas, tačiau vaizdo žaidimas bus paliktas veikimo būsenoje (kurioje jį bus galima naudoti).
","annexText":"Vaizdo žaidimų pramonė dabar turi milijardus klientų, jos vertė – šimtai milijardų eurų. Sektoriui augant pamažu susiformavo verslo praktika, kuria ne tik pažeidžiamos pagrindinės vartotojų teisės, bet ir sunaikinami patys vaizdo žaidimai.
Vis daugiau leidėjų parduoda vaizdo žaidimus, kurie gali veikti tik internetu prisijungę prie žaidimo leidėjo aplinkos arba palaikydami ryšį su nuotolinių paslaugų teikėju (angl. phone home). Nors savaime tai nėra problema, kai baigiamos teikti tokios rūšies žaidimų priežiūros paslaugos, leidėjai dažnai tiesiog nutraukia tokiam žaidimui veikti būtiną ryšį, sunaikina visas darbines žaidimo kopijas ir, taikydami plataus masto priemones, neleidžia klientui žaidimo pataisyti.
Dėl šios praktikos iš vartotojų faktiškai pagrobiami jų pirkiniai ir tampa neįmanoma jų atgauti. Taip paminamos vartotojų teisės. Be to, patys vaizdo žaidimai yra unikalūs kūriniai. Kaip ir filmo arba muzikos kūrinio, vaizdo žaidimo negalima tiesiog pakeisti kitu. Sunaikinant vaizdo žaidimus prarandamas kūrybinis visų juos kūrusių asmenų darbas ir istorija ištrinama tokiu būdu, koks neįmanomas kitoje aplinkoje.
Galiojantys teisės aktai ir vartotojų apsaugos tarnybos nėra tinkamai pasirengusios apsaugoti klientus nuo šios praktikos. Tai, kad įmonė gali sunaikinti klientui jau parduotą prekę po pardavimo praėjus daug laiko, nėra įprasta kitose pramonės šakose. Naudojantis tuo, kad norint tiesiog žaisti žaidimą reikia sudaryti licencines sutartis, apeinama daug esamų vartotojų apsaugos priemonių. Dėl šios praktikos kyla abejonių dėl pačios nuosavybės sampratos, nes žaidimą įsigijęs vartotojas lieka be nieko.
Norėtume remtis Europos Sąjungos pagrindinių teisių chartijos 17 straipsnio 1 dalimi [EUR-Lex - 12012P/TXT - LT - EUR-Lex (europa.eu)]: „Nuosavybė negali būti atimta, išskyrus atvejus, kai tai yra būtina visuomenės poreikiams ir tik įstatymo nustatytais atvejais bei sąlygomis laiku ir teisingai už ją atlyginant.“ Taikant šią praktiką iš Europos Sąjungos piliečių atimama nuosavybė – jie netenka galimybės naudotis savo preke nuo jos įsigijimo praėjus nenustatytam arba savavališkai nustatytam laikotarpiui. Norime, kad ši padėtis būtų ištaisyta. Tai šios iniciatyvos pagrindas.
Taip pat remiamės Sutarties dėl Europos Sąjungos veikimo (SESV) XV antraštine dalimi [EUR-Lex – 12012E/TXT – LT – EUR-Lex (europa.eu)] ir toliau nurodytais SESV straipsniais – jais paaiškiname, kodėl Sąjungai būtina reaguoti į šią iniciatyvą.
169 straipsnis. Pagal jo 1 dalį ES privalo: „remti vartotojų interesus ir užtikrinti vartotojų aukšto lygio apsaugą, [...] užtikrinti vartotojų sveikatą, saugą ir ekonominius interesus“. Manome, kad šia praktika pažeidžiama ši ES pareiga arba ji turi būti pataisyta atsižvelgiant į ES pareigą. Veiksmai, kurių bus imtasi reaguojant į šią iniciatyvą, turi pakeisti visas su vaizdo žaidimais susijusias galutinių naudotojų licencines sutartis.
12 straipsnis: „Į vartotojų apsaugos reikalavimus atsižvelgiama nustatant bei įgyvendinant kitas Sąjungos politikos ir veiklos kryptis.“ Kadangi ši praktika taikoma visose valstybėse narėse ir už ES ribų, su ja susijusia Sąjungos veikla turėtų būti atsižvelgiama į vartotojų apsaugą. Veiksmai, kurių bus imtasi reaguojant į šią iniciatyvą, turi pakeisti visas su vaizdo žaidimais susijusias galutinių naudotojų licencines sutartis.
114 straipsnio 3 dalis: „Komisija savo pasiūlymuose, numatytuose 1 dalyje, dėl sveikatos, saugos, aplinkos apsaugos ir vartotojų apsaugos dėmesį kreipia į aukšto lygio apsaugą [...]. Pagal atitinkamą kompetenciją šio tikslo taip pat siekia Europos Parlamentas ir Taryba.“ Tokia praktika menkinamas aukštas vartotojų apsaugos lygis, kurį Komisija, Europos Parlamentas ir Taryba laiko Sąjungos teisės pagrindu, ir kliudoma pasiekti vidaus rinkos sukūrimo ir veikimo tikslus, aprašytus to straipsnio 1 dalyje ir SESV 26 straipsnyje.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=lt","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/LT/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=LT"}},{"original":false,"languageCode":"PL","title":"Stop niszczeniu gier wideo","objectives":"Celem inicjatywy jest zażądanie od wydawców, którzy sprzedają konsumentom w Unii Europejskiej gry wideo (lub związane z nimi funkcje i zasoby do obsługiwanych przez nich gier) bądź udzielają na nie licencji, aby pozostawiali wspomniane gry wideo w stanie funkcjonalnym (umożliwiającym grę).
W szczególności inicjatywa ta ma na celu zapobieganie zdalnemu blokowaniu gier wideo przez wydawców przed zapewnieniem odpowiednich środków umożliwiających dalsze funkcjonowanie tych gier wideo niezależnie od wydawcy.
Inicjatywa nie ma na celu przejęcia własności wspomnianych gier wideo, związanych z nimi praw intelektualnych czy praw do monetyzacji. Nie oczekuje się też od wydawcy udostępniania zasobów do danej gry wideo po jej zakończeniu i pozostawieniu w funkcjonalnym (umożliwiającym grę) stanie.
","annexText":"Gry wideo to branża przyciągająca miliardy klientów i warta setki miliardów euro. W czasie gdy rozwijała się branża gier wideo, umacniała się w tym sektorze szczególna praktyka biznesowa, która nie tylko stanowi naruszenie podstawowych praw konsumentów, ale także niszczy gry wideo jako takie.
Coraz więcej wydawców sprzedaje gry wideo, których funkcjonowanie wymaga połączenia się za pośrednictwem internetu z wydawcą lub nawiązania komunikacji z producentem (tzw. „phone home”). Nie jest to wprawdzie problem sam w sobie, jednak w momencie zakończenia obsługiwania tego rodzaju gier wydawcy bardzo często zrywają połączenie niezbędne do funkcjonowania gry, niszczą wszystkie kopie robocze gry i wdrażają szeroko zakrojone środki, aby uniemożliwić klientowi naprawę gry.
Praktyka ta skutecznie okrada klientów z ich zakupów i uniemożliwia ich odzyskanie. W ten sposób naruszane są prawa konsumentów. Ponadto gry wideo są unikalnymi dziełami kreatywnymi. Podobnie jak w przypadku filmu czy muzyki, jednej gry nie można po prostu zastąpić drugą. Niszczenie gier stanowi kreatywną stratę dla wszystkich zaangażowanych osób i wymazuje historię w sposób, który nie jest możliwy w przypadku innych mediów.
Istniejące przepisy i agencje ochrony konsumentów nie są przygotowane do ochrony konsumentów przed tą praktyką. Możliwość zniszczenia przez przedsiębiorstwo przedmiotu, który sprzedało ono klientowi, długo po transakcji, nie zdarza się w innych branżach. Umowy licencyjne wymagane do tego, aby gra funkcjonowała, obchodzą szereg istniejących środków ochrony konsumentów. Praktyka ta kwestionuje koncepcję własności jako taką, ponieważ klientowi nie pozostaje nic po „zakupie” gry.
Chcemy przywołać art. 17 ust. 1 z Karty praw podstawowych Unii Europejskiej [EUR-Lex - 12012P/TXT - PL - EUR-Lex (europa.eu)] – „Nikt nie może być pozbawiony swojej własności, chyba że w interesie publicznym, w przypadkach i na warunkach przewidzianych w ustawie, za słusznym odszkodowaniem za jej utratę wypłaconym we właściwym terminie.” – Praktyka ta pozbawia obywateli Unii ich własności, sprawiając, że tracą oni dostęp do swoich produktów po upływie nieokreślonego/arbitralnego czasu od momentu sprzedaży. Pragniemy, aby problem ten został rozwiązany, co stanowi centralny punkt tej inicjatywy.
Przywołujemy również tytuł XV Traktatu o funkcjonowaniu Unii Europejskiej (TFUE) [EUR-Lex - 12012E/TXT - PL - EUR-Lex (europa.eu)] oraz następujące artykuły TFUE jako uzasadnienie naszej inicjatywy i powód, dla którego powinnością Unii jest zareagowanie na tę inicjatywę:
Zgodnie z art. 169 ust. 1 UE ma obowiązek „popierać interesy konsumentów i zapewniać wysoki poziom ochrony konsumentów”, przez co „przyczynia się do ochrony zdrowia, bezpieczeństwa i interesów gospodarczych konsumentów”. Uważamy, że opisana praktyka narusza zobowiązanie UE lub wymaga korekty, aby była współmierna do zobowiązania UE. Działania podjęte w odpowiedzi na tę inicjatywę muszą zastąpić wszelkie umowy licencyjne dla użytkowników końcowych związane z grami wideo.
Art. 12 – „Wymogi ochrony konsumentów są uwzględniane przy określaniu i urzeczywistnianiu innych polityk i działań Unii.” Biorąc pod uwagę, że praktyka ta jest stosowana w państwach członkowskich i poza UE, działania Unii w odniesieniu do tej praktyki powinny uwzględniać ochronę konsumentów. Działania podjęte w odpowiedzi na tę inicjatywę muszą zastąpić wszelkie umowy licencyjne dla użytkowników końcowych związane z grami wideo.
Art. 114 ust. 3 – „Komisja w swoich wnioskach przewidzianych w ustępie 1 w dziedzinie ochrony zdrowia, bezpieczeństwa, ochrony środowiska i ochrony konsumentów przyjmie jako podstawę wysoki poziom ochrony [...]. W ramach swoich odpowiednich kompetencji Parlament Europejski i Rada starają się również osiągnąć ten cel”. Opisana praktyka podważa wysoki poziom ochrony konsumentów, który Komisja, Parlament Europejski i Rada przyjmują za podstawę prawa w Unii, jak również cele, do których dążą w zakresie ustanowienia i utrzymania funkcjonowania rynku wewnętrznego, jak określono w ust. 1 tego artykułu oraz w art. 26 TFUE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=pl","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/PL/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=PL"}},{"original":false,"languageCode":"NL","title":"“Stop Destroying Videogames”","objectives":"Dit initiatief heeft tot doel uitgevers die aan consumenten in de Europese Unie videogames (of extra functies en opties daarbij) verkopen of daarvoor licenties verlenen, te verplichten die videogames in een functionele (speelbare) staat te laten.
Het initiatief is er met name op gericht te voorkomen dat de uitgevers videogames op afstand ontoegankelijk maken, alvorens redelijke middelen aan te bieden om de werking van die videogames voort te zetten zonder dat de uitgever daarbij betrokken is.
Het initiatief heeft niet tot doel de eigendom van die videogames, de bijbehorende intellectuele rechten of rechten op tegeldemaking te verwerven. Evenmin wordt verwacht dat de uitgever middelen voor de genoemde videogame verstrekt zodra hij de videogame stopzet, terwijl het in een redelijk functionele (speelbare) staat blijft.
","annexText":"Videogames zijn uitgegroeid tot een sector met miljarden klanten die honderden miljarden euro’s waard is. Geleidelijk aan is er een specifieke praktijk in de sector ontstaan die niet alleen een aanval vormt op de fundamentele consumentenrechten, maar ook het medium zelf vernietigt.
Steeds meer uitgevers verkopen videogames die via het internet of de “phone home”-functie met de uitgever van het game moeten worden verbonden om te kunnen functioneren. Dit zou op zich geen probleem vormen, ware het niet dat wanneer de ondersteuning van dit soort games eindigt, de uitgevers zeer vaak de voor de werking van de game noodzakelijke verbinding verbreken, alle werkkopieën van de game vernietigen en uitgebreide maatregelen treffen om te voorkomen dat de klant de game repareert.
Deze praktijk berooft de klanten daadwerkelijk van hun aankopen en maakt reparatie onmogelijk. Dit vormt een aantasting van de consumentenrechten. Daarnaast moet worden opgemerkt dat videogames unieke creatieve werken zijn. Net als film of muziek kan de ene niet simpelweg worden vervangen door een andere. De vernietiging ervan gaat gepaard met een creatief verlies voor alle betrokkenen waarbij de geschiedenis wordt gewist op een manier die bij andere media niet mogelijk is.
De bestaande wetgeving en de consumentenverenigingen zijn niet in staat klanten tegen deze praktijk te beschermen. In andere sectoren komt het normaal gesproken niet voor dat een bedrijf een goed dat reeds aan de klant werd verkocht, kan vernietigen. Via licentieovereenkomsten die nog voor de start van het spel moeten worden geaccepteerd, worden veel bestaande consumentenbeschermingsmaatregelen omzeild. Door deze praktijk wordt het begrip eigendom zelf aangetast, aangezien de klant na de aankoop van een game met lege handen achterblijft.
Wij beroepen ons op artikel 17, lid 1, van het Handvest van de grondrechten van de Europese Unie [EUR-Lex - 12012P/TXT - NL - EUR-Lex (europa.eu)] – “Niemand mag zijn eigendom worden ontnomen, behalve in het algemeen belang, in de gevallen en onder de voorwaarden waarin de wet voorziet en mits het verlies tijdig op billijke wijze wordt vergoed”. - Deze praktijk ontneemt Europese burgers hun eigendom door hun de toegang tot hun product op een onbepaald/willekeurig tijdstip na de verkoop af te nemen. Met dit initiatief willen wij deze toestand verhelpen.
Wij beroepen ons ook op titel XV van het Verdrag betreffende de werking van de Europese Unie (VWEU) [EUR-Lex - 12012E/TXT - NL - EUR-Lex (europa.eu)] en de volgende artikelen van het VWEU om de Unie te verzoeken dit initiatief te registreren:
Artikel 169 - volgens lid 1 is de EU verplicht “de belangen van consumenten te behartigen en een hoog niveau van consumentenbescherming te waarborgen en hun gezondheid, veiligheid en economische belangen te beschermen”. Wij zijn van mening dat deze praktijk in strijd is met de verplichting van de EU en dat deze gecorrigeerd moet worden. De naar aanleiding van dit initiatief genomen maatregelen moeten alle licentieovereenkomsten met eindgebruikers in verband met videogames vervangen.
Artikel 12 - “Met de eisen terzake van consumentenbescherming wordt rekening gehouden bij het bepalen en uitvoeren van het beleid en het optreden van de Unie op andere gebieden.” Aangezien deze praktijk zich over de lidstaten heen en buiten de EU uitstrekt, moet de Unie bij haar optreden met betrekking tot deze praktijk de consumentenbescherming voor ogen houden. De naar aanleiding van dit initiatief genomen maatregelen moeten alle licentieovereenkomsten met eindgebruikers in verband met videogames vervangen.
Artikel 114, lid 3 - “ De Commissie zal bij haar in lid 1 bedoelde voorstellen op het gebied van de volksgezondheid, de veiligheid, de milieubescherming en de consumentenbescherming uitgaan van een hoog beschermingsniveau [..] Ook het Europees Parlement en de Raad zullen binnen hun respectieve bevoegdheden deze doelstelling trachten te verwezenlijken.” Deze praktijk ondermijnt het hoge niveau van consumentenbescherming dat de Commissie, het Europees Parlement en de Raad als rechtsgrondslag nemen voor het recht van de Unie alsook hun in lid 1 van dit artikel en in artikel 26 VWEU beschreven doelstelling om een interne markt tot stand te brengen.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=nl","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/NL/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=NL"}},{"original":false,"languageCode":"ES","title":"«Stop Destroying Videogames» (Alto a la destrucción de los videojuegos)","objectives":"Esta iniciativa solicita que se exija a los distribuidores que venden o conceden licencias de videojuegos a los consumidores de la Unión Europea (o prestaciones y elementos vendidos para los videojuegos que comercializan) que mantengan dichos videojuegos en un estado funcional (apto para el juego).
En concreto, la iniciativa pretende evitar la desactivación en remoto de los videojuegos por parte de los distribuidores, sin antes proporcionar medios razonables para que estos videojuegos sigan funcionando sin la implicación del distribuidor.
Con la iniciativa no se pretende adquirir la propiedad de dichos videojuegos, los derechos intelectuales conexos ni los derechos de monetización, ni se espera que el distribuidor proporcione recursos para dichos videojuegos una vez que deje de fabricarlos dejándolos en un estado razonablemente funcional (apto para el juego).
","annexText":"El sector de los videojuegos se ha convertido en una industria que cuenta con miles de millones de clientes y cuyo valor asciende a cientos de miles de millones de euros. Durante este tiempo, ha surgido lentamente en el sector una práctica comercial específica, que no solo supone un ataque a los derechos básicos de los consumidores, sino que está destruyendo el propio medio.
Un número cada vez mayor de distribuidores vende videojuegos que requieren de una conexión por internet a su servidor o «llamada a casa» para funcionar. Si bien esto no constituye un problema en sí mismo, cuando finaliza el soporte para este tipo de juegos, muy a menudo los distribuidores se limitan a desactivar la conexión necesaria para que el juego funcione, proceden a destruir todas las copias de trabajo del juego y aplican medidas exhaustivas para evitar que el cliente lo repare.
Esta práctica supone, en efecto, un robo de las compras de los clientes y hace imposible su restauración. Además de ser una violación de los derechos de los consumidores, los propios videojuegos son obras creativas únicas. Al igual que con las películas o la música, una obra no puede sustituirse simplemente por otra. Su destrucción representa una pérdida creativa para todos los implicados y borra la historia de maneras que no son posibles en otros medios.
La legislación vigente y las agencias de protección de los consumidores no están bien preparadas para proteger a los clientes contra esta práctica. La capacidad de una empresa de destruir un artículo que ya ha vendido al cliente mucho tiempo después de haberlo hecho no es algo que ocurra normalmente en otros sectores. Con los acuerdos de licencia necesarios para ejecutar, simplemente, el juego, se eluden muchas de las protecciones existentes para los consumidores. Esta práctica cuestiona el propio concepto de propiedad, ya que el cliente se queda sin nada después de haber comprado un juego.
Queremos invocar el artículo 17, apartado 1, de la Carta de los Derechos Fundamentales de la Unión Europea [EUR-Lex - 12012P/TXT - ES - EUR-Lex (europa.eu)]: «Nadie puede ser privado de su propiedad más que por causa de utilidad pública, en los casos y condiciones previstos en la ley y a cambio, en un tiempo razonable, de una justa indemnización por su pérdida». Esta práctica priva a los ciudadanos europeos de su propiedad al permitir que pierdan el acceso a su producto durante un tiempo indeterminado/arbitrario tras la venta. En el centro de esta iniciativa está nuestro deseo de que esta situación se rectifique.
También invocamos el título XV del Tratado de Funcionamiento de la Unión Europea (TFUE) [EUR-Lex - 12012E/TXT - ES - EUR-Lex (europa.eu)] y los siguientes artículos del TFUE como justificación por nuestra parte e imperativo para que la Unión responda a esta iniciativa:
Artículo 169, apartado 1: la UE tiene la obligación de «promover los intereses de los consumidores y garantizarles un alto nivel de protección [...] para proteger la salud, la seguridad y los intereses económicos de los consumidores». Creemos que esta práctica infringe la obligación de la UE o exige una corrección acorde con ella. Las medidas adoptadas en respuesta a esta iniciativa deben anular y reemplazar cualquier acuerdo de licencia de usuario final asociado a los videojuegos.
Artículo 12: «Al definirse y ejecutarse otras políticas y acciones de la Unión se tendrán en cuenta las exigencias de la protección de los consumidores». Dado que se trata de una práctica extendida en los Estados miembros y más allá de la UE, las medidas que adopte la Unión al respecto deben tener en cuenta la protección de los consumidores. Las medidas adoptadas en respuesta a esta iniciativa deben anular y reemplazar cualquier acuerdo de licencia de usuario final asociado a los videojuegos.
Artículo 114, apartado 3: «La Comisión, en sus propuestas previstas en el apartado 1 en materia de salud, seguridad, protección del medio ambiente y protección de los consumidores, se basará en un nivel de protección elevado [...]. En el marco de sus respectivas competencias, el Parlamento Europeo y el Consejo procurarán también alcanzar ese objetivo». Esta práctica socava el elevado nivel de protección de los consumidores que la Comisión, el Parlamento Europeo y el Consejo toman como base del Derecho de la Unión, así como sus objetivos de establecer y mantener el funcionamiento de un mercado interior, tal como se describe en el apartado 1 del presente artículo y en el artículo 26 del TFUE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=es","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/ES/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=ES"}},{"original":false,"languageCode":"FR","title":"Stop Destroying Videogames (Stop à la destruction des jeux vidéo)","objectives":"Cette initiative demande d’imposer aux éditeurs qui vendent ou accordent des licences pour des jeux vidéo (ou des fonctionnalités et ressources connexes vendues pour des jeux vidéo qu’ils exploitent) aux consommateurs de l’Union européenne l'obligation de laisser ces jeux vidéo dans un état fonctionnel (jouable).
Plus précisément, l’initiative vise à empêcher le blocage à distance des jeux vidéo par les éditeurs et à fournir ensuite des moyens raisonnables de faire en sorte que ces jeux continuent à fonctionner sans la participation de l’éditeur.
Elle ne vise pas à acquérir la propriété de ces jeux vidéo, des droits intellectuels associés ou des droits de monétisation, pas plus qu’elle ne s’attend à ce que l’éditeur consacre des ressources aux jeux vidéo qu’il aura abandonnés tout en les laissant dans un état raisonnablement fonctionnel (jouable).
","annexText":"Les jeux vidéo sont devenus un secteur économique comptant plusieurs milliards de clients pour une valeur de centaines de milliards d’euros. Une pratique commerciale particulière est apparue progressivement qui non seulement constitue une atteinte aux droits fondamentaux des consommateurs, mais détruit aussi le média lui-même.
Un nombre croissant d’éditeurs vendent des jeux vidéo qui nécessitent une connexion à l’éditeur par internet — une fonction parfois appelée «phone home». S’il ne s’agit pas d’un problème en soi, lorsque l’assistance fournie pour ces types de jeux se termine, très souvent, les éditeurs coupent tout bonnement la connexion nécessaire au fonctionnement du jeu, détruisent toutes les copies opérationnelles du jeu et prennent des mesures considérables pour empêcher les clients de «réparer» le jeu de quelque manière que ce soit.
Cette pratique revient à priver les clients de leurs achats et rend la remise en état impossible. Non seulement il s’agit d’une atteinte aux droits des consommateurs, mais les jeux vidéo constituent en eux-mêmes des œuvres créatives uniques. À l’instar d’un film ou d’une œuvre musicale, ils ne sont pas interchangeables. Leur destruction représente une perte créative pour tous les acteurs concernés et revient à effacer l’histoire d’une manière qui n’est pas possible avec d’autres médias.
La législation en vigueur et les organisations de défense des consommateurs ne sont pas à même de bien protéger les consommateurs contre cette pratique. Le fait pour une entreprise de pouvoir détruire longtemps après sa vente un article qu’elle a déjà vendu à des clients n’est pas une pratique normale dans d’autres secteurs. L’acceptation obligatoire d’un contrat de licence pour pouvoir ne serait-ce qu’exécuter le jeu permet aux éditeurs de contourner de nombreuses protections dont bénéficient les consommateurs. Cette pratique remet en cause la notion même de propriété, le client n’ayant plus rien après l’«achat» d’un jeu.
Nous souhaitons invoquer l’article 17, paragraphe 1, de la charte des droits fondamentaux de l’Union européenne [EUR-Lex - 12012P/TXT - FR - EUR-Lex (europa.eu)]: «Nul ne peut être privé de sa propriété, si ce n'est pour cause d'utilité publique, dans des cas et conditions prévus par une loi et moyennant en temps utile une juste indemnité pour sa perte.» Cette pratique prive les citoyens européens de leur propriété en faisant en sorte qu’ils perdent l’accès à leur produit après un laps de temps indéterminé/arbitraire suivant la date d’achat. Notre souhait de voir corriger cela est au cœur de cette initiative.
Nous invoquons également le titre XV du traité sur le fonctionnement de l’Union européenne (TFUE) [EUR-Lex — 12012E/TXT - FR - EUR-Lex (europa.eu)] et les articles suivants du TFUE comme justification de cette initiative et comme raison impérieuse pour l’Union d’y répondre:
Article 169, paragraphe 1: l’Union européenne a l’obligation «de promouvoir les intérêts des consommateurs et d'assurer un niveau élevé de protection des consommateurs» et de contribuer «à la protection de la santé, de la sécurité et des intérêts économiques des consommateurs». Nous estimons que cette pratique va à l’encontre de cette obligation de l’Union et exige une correction proportionnelle à cette obligation. Les mesures prises en réponse à cette initiative doivent se substituer à tout contrat de licence d’utilisateur final associé à des jeux vidéo.
Article 12: «Les exigences de la protection des consommateurs sont prises en considération dans la définition et la mise en œuvre des autres politiques et actions de l'Union.» Étant donné que cette pratique touche tous les États membres et ne se limite pas à l’Union européenne, les mesures prises par celle-ci concernant cette pratique doivent tenir compte de la protection des consommateurs. Les mesures prises en réponse à cette initiative doivent se substituer à tout contrat de licence d’utilisateur final associé à des jeux vidéo.
Article 114, paragraphe 3: «La Commission, dans ses propositions prévues au paragraphe 1 en matière de santé, de sécurité, de protection de l'environnement et de protection des consommateurs, prend pour base un niveau de protection élevé […]. Dans le cadre de leurs compétences respectives, le Parlement européen et le Conseil s'efforcent également d'atteindre cet objectif.». Cette pratique compromet le niveau de protection élevé des consommateurs sur lequel se base le droit de l’Union, selon la Commission, le Parlement européen et le Conseil, ainsi que leurs objectifs d’établissement du marché intérieur et de maintien de son fonctionnement, tels que décrits au paragraphe 1 de cet article et à l’article 26 du TFUE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=fr","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/FR/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=FR"}},{"original":false,"languageCode":"LV","title":"“Pārtraukt videospēļu iznīcināšanu”","objectives":"Iniciatīvas mērķis ir noteikt prasību izdevējiem, kuri pārdod vai licencē videospēles patērētājiem Eiropas Savienībā (vai saistītās iespējas un resursus lietošanai viņu videospēlēs), atstāt šīs videospēles funkcionālā (spēlējamā) stāvoklī.
Konkrēti, iniciatīvas mērķis ir novērst to, ka izdevēji attālināti atspējo videospēles, nepiedāvājot vispirms atbilstošu veidu, kā turpināt šo videospēļu funkcionēšanu bez izdevēja iesaistes.
Iniciatīvas mērķis nav iegūt īpašumtiesības uz minētajām videospēlēm, saistītās intelektuālā īpašuma tiesības vai monetizācijas tiesības, turklāt netiek arī sagaidīts, ka izdevējs nodrošinās resursus minētajai videospēlei, kad tās darbība tiek pārtraukta, atstājot to pietiekami funkcionālā (spēlējamā) stāvoklī.
","annexText":"Videospēles ir kļuvušas par simtiem miljardu eiro vērtu nozari ar miljardiem klientu. Laika gaitā nozarē lēnām veidojas īpaša uzņēmējdarbības prakse, kas uzskatāma ne tikai par uzbrukumu patērētāju pamattiesībām, bet arī iznīcina pašu mediju.
Arvien vairāk izdevēju pārdod videospēles, kuru funkcionēšanai nepieciešams izveidot interneta savienojumu ar spēles izdevēju jeb “piezvanīt uz mājām”. Lai gan tā pati par sevi nav problēma, tomēr, kad šādām spēlēm beidzas atbalsts, izdevēji ļoti bieži vienkārši pārtrauc savienojumu, kas nepieciešams, lai spēle darbotos, iznīcina visas spēles darba kopijas un īsteno plašus pasākumus, lai novērstu to, ka klients jebkādā veidā salabo spēli.
Šāda prakse faktiski nolaupa klientiem viņu pirkumus un padara to atgūšanu neiespējamu. Nemaz nerunājot par to, ka šāda prakse aizskar patērētāju tiesības, videospēles turklāt ir arī unikāla jaunrade. Tāpat kā filmas vai mūziku, vienu nevar vienkārši aizstāt ar citu. Iznīcinot videospēles, rodas māksliniecisks zaudējums visiem iesaistītajiem un tiek izdzēsta vēsture tādā veidā, kā tas nav iespējams citos medijos.
Spēkā esošie tiesību akti un patērētāju aizsardzības dienesti ir slikti sagatavoti, lai aizsargātu klientus pret šādu praksi. Citās nozarēs uzņēmums parasti ilgi pēc pārdošanas darījuma nemēdz iznīcināt preci, ko tas jau ir pārdevis klientam. Tā kā licences līgumi ir jāakceptē, pirms klients var sākt spēlēt spēli, daudzi pastāvošie patērētāju aizsardzības pasākumi tiek apieti. Prakse, kad klients pēc spēles “nopirkšanas” paliek bešā, liek apšaubīt pašu īpašumtiesību jēdzienu.
Mēs atsaucamies uz Eiropas Savienības Pamattiesību hartas 17. pantā noteiktajām tiesībām uz īpašumu [EUR-Lex - 12012P/TXT - LV - EUR-Lex (europa.eu)], proti, “Nevienam nedrīkst atņemt īpašumu, ja vien tas nav jādara sabiedrības interesēs, kā arī gadījumos un apstākļos, kuri ir paredzēti tiesību aktos, ar noteikumu, ka par zaudējumiem laikus izmaksā taisnīgu kompensāciju.” — Šī prakse Eiropas pilsoņiem atņem viņu īpašumu tādā veidā, ka tie nenoteiktā / patvaļīgi izvēlētā brīdī pēc pirkuma veikšanas vairs nevar piekļūt iegādātajai precei. Ar šo iniciatīvu mēs vēlamies, lai tas tiktu labots.
Lai pamatotu iniciatīvu un Savienības pienākumu reaģēt uz to, mēs atsaucamies arī uz Līguma par Eiropas Savienības darbību (LESD) XV sadaļu [EUR-Lex — 12012E/TXT — LV — EUR-Lex (europa.eu)] un šādiem LESD pantiem:
169. pants. Šā panta 1. punkts nosaka, ka ES ir pienākums “atbalstīt patērētāju intereses un nodrošināt augstu līmeni patērētāju tiesību aizsardzībā (..), lai veicinātu patērētāju veselības, drošības un ekonomisko interešu aizsardzību”. Mēs uzskatām, ka šī prakse pārkāpj ES uzliktos pienākumus vai prasa, lai tiktu veikti samērīgi koriģējoši pasākumi. Pasākumiem, kas veikti, reaģējot uz šo iniciatīvu, jāaizstāj visi galalietotāja licences līgumi, kas saistīti ar videospēlēm.
12. pants. “Nosakot un īstenojot pārējo Savienības politiku un darbības, jāņem vērā patērētāju tiesību aizsardzība.\" Ņemot vērā to, ka šī prakse pārsniedz dalībvalstu un ES robežas, Savienības rīcībai attiecībā uz šo praksi būtu jāņem vērā patērētāju tiesību aizsardzība. Pasākumiem, kas veikti, reaģējot uz šo iniciatīvu, jāaizstāj visi galalietotāja licences līgumi, kas saistīti ar videospēlēm.
114. panta 3. punkts. “Šā panta 1. punktā paredzētajos priekšlikumos, kas attiecas uz veselības aizsardzību, drošību, vides aizsardzību un patērētāju tiesību aizsardzību, Komisija par galveno uzskata augstu aizsardzības līmeni (..). Saskaņā ar attiecīgām pilnvarām arī Eiropas Parlaments un Padome tiecas sasniegt šo mērķi.” Šī prakse apdraud augstu patērētāju aizsardzības līmeni, kas ir Komisijas, Eiropas Parlamenta un Padomes tiesību aktu pamatā Savienībā, un šo iestāžu mērķus izveidot un uzturēt iekšējā tirgus darbību, kā aprakstīts minētā panta 1. punktā un LESD 26. pantā.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=lv","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/LV/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=LV"}},{"original":false,"languageCode":"CS","title":"Iniciativa „Stop Destroying Videogames“","objectives":"Cílem iniciativy je „vyžadovat po vydavatelích, kteří spotřebitelům v Evropské unii prodávají videohry nebo na ně udělují licence (nebo na související funkcionality a prvky prodávané k videohrám, které provozují), aby ponechávali uvedené videohry ve funkčním (hratelném) stavu“.
Konkrétně se iniciativa snaží zabránit tomu, aby vydavatelé videohry na dálku znefunkčnili, aniž by předtím poskytli přiměřené prostředky k dalšímu fungování uvedených videoher bez zapojení ze strany vydavatele.
Cílem iniciativy není získat vlastnictví uvedených videoher, souvisejících práv duševního vlastnictví nebo práv na zpeněžení, ani iniciativa neočekává, že vydavatel poskytne na uvedenou videohru zdroje, jakmile ji ukončí, přičemž ji ponechá v přiměřeně funkčním (hratelném) stavu.
","annexText":"Videohry se postupem času staly odvětvím s miliardami zákazníků, které má hodnotu stovek miliard eur. Během této doby se v tomto odvětví začaly pomalu objevovat specifické obchodní praktiky, které jsou nejen útokem na základní práva spotřebitelů, ale ničí samotné médium.
Stále větší počet vydavatelů prodává videohry, které se musí prostřednictvím internetu připojit k vydavateli her, nebo „telefonicky domů“, aby fungovaly. To sice samo o sobě není problém, při ukončení podpory těchto typů her však vydavatelé velmi často jednoduše přeruší spojení nezbytné pro fungování hry, zničí všechny pracovní kopie hry a provedou rozsáhlá opatření, která zákazníkovi zabrání v jakékoli opravě hry.
Použitím těchto praktik ve skutečnosti připraví zákazníky o jimi již zakoupený produkt a znemožní jeho obnovu. Videohry jsou kromě toho, že takto představují útok na práva spotřebitelů, jedinečná tvůrčí díla. Stejně jako je tomu u filmů nebo hudebních skladeb, nelze je jednoduše nahradit jiným filmem. Jejich zničením dochází ke ztrátě kreativního obsahu pro všechny zúčastněné strany a vymazání historie způsoby, které nejsou možné v jiných médiích.
Stávající právní předpisy a spotřebitelské orgány nejsou připraveny chránit spotřebitele před těmito praktikami. To, že daná společnost může zničit produkt dlouho poté, co jej již zákazníkovi prodala, nemá v podstatě v jiných odvětvích obdobu. V případě licenčních smluv vyžadovaných k prostému provozu hry je mnoho stávajícíh opatření z oblasti spotřebitele obcházeno. Tyto praktiky zpochybňují samotný pojem vlastnictví, kdy zákazník nemá nic poté, co proběhla „koupě“ hry.
Rádi bychom uplatnili čl. 17 odst. 1 47 Listiny základních práv Evropské unie [EUR-Lex - 12012P/TXT - CS - EUR-Lex (europa.eu)] – „Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě.“ – Dané praktiky připravují evropské občany o jejich majetek, protože ti ztrácejí přístup ke svému produktu po neurčité/svévolné době po okamžiku prodeje. Naše přání, aby byla tato skutečnost napravena, je jádrem této iniciativy.
Jako odůvodnění naší iniciativy a základ pro požadavek, aby na ni Unie reagovala, uplatňujeme rovněž na hlavu XV Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) [EUR-Lex – 12012E/TXT – CS – EUR-Lex (europa.eu)] a na následující články SFEU:
Podle čl. 169 odst. 1 má EU povinnost podporovat zájmy spotřebitelů a zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele ... chránit zdraví, bezpečnost a hospodářské zájmy spotřebitelů. Domníváme se, že dané praktiky jsou v rozporu s povinností EU nebo že je nutná náprava, aby byla tato povinnost v odpovídajícím rozsahu splněna. Opatření přijatá v reakci na tuto iniciativu musí nahradit veškeré licenční dohody pro koncové uživatele, které souvisejí s videohrami.
Článek 12 – „Požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie.“ Vzhledem k tomu, že se dané praktiky uplatňují v členských státech EU i mimo ni, by opatření Unie, která se jich týkají, měla mít na paměti ochranu spotřebitele. Opatření přijatá v reakci na tuto iniciativu musí nahradit veškeré licenční dohody pro koncové uživatele, které souvisejí s videohrami.
Čl. 114 odst. 3 – „Komise ve svých návrzích uvedených v odstavci 1 týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele bude vycházet z vysoké úrovně ochrany... V rámci svých příslušných pravomocí budou Evropský parlament a Rada rovněž usilovat o dosažení tohoto cíle.“ Dané praktiky oslabují vysokou úroveň ochrany spotřebitele, kterou Komise, Evropský parlament a Rada považují za právní základ v Unii, a jejich cíle, jimiž jsou vytvořit a zachovat fungování vnitřního trhu, jak je popsáno v odstavci 1 tohoto článku a v článku 26 SFEU.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=cs","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=CS"}},{"original":false,"languageCode":"RO","title":"Stop Destroying Videogames („Stop distrugerii jocurilor video”)","objectives":"Inițiativa cere să li se impună editorilor care vând sau acordă licențe pentru jocuri video consumatorilor din Uniunea Europeană (sau caracteristicile și activele aferente, vândute pentru jocurile video pe care le exploatează) să lase respectivele jocuri video într-o stare funcțională (executabilă).
Mai precis, inițiativa caută să evite dezactivarea de la distanță a jocurilor video de către editori înainte de a furniza modalități rezonabile care să permită funcționarea în continuare a jocurilor video respective, fără implicarea editorului.
Inițiativa nu urmărește să dobândească proprietatea asupra respectivelor jocuri video, drepturile intelectuale asociate sau drepturile de monetizare și nici nu se așteaptă ca editorii să furnizeze resurse pentru respectivele jocuri video odată ce întrerup vânzarea acestora și serviciile post-vânzare asociate. În schimb, inițiativa cere ca editorii să lase jocurile respective într-o stare rezonabilă de funcționare (executabilă).
","annexText":"Jocurile video s-au transformat într-o industrie care valorează sute de miliarde de euro, cu miliarde de clienți. Însă cu timpul, s-a dezvoltat treptat o practică comercială specifică sectorului, care nu este doar un atac asupra drepturilor de bază ale consumatorilor, ci distruge mediul jocurilor în sine.
Tot mai mulți editori vând jocuri video care, pentru a funcționa, necesită o conexiune prin internet la editorul jocului sau „apelarea acasă”. Deși aceasta nu este o problemă în sine, atunci când se încheie asistența tehnică necesară pentru funcționarea acestor tipuri de jocuri, foarte adesea, editorii procedează pur și simplu la tăierea conexiunii necesare pentru funcționarea jocului și la distrugerea tuturor copiilor funcționale ale jocului și pun în aplicare măsuri extinse pentru a împiedica clientul să repare jocul.
Această practică „deposedează” efectiv clienții de produsele pe care le-au cumpărat și exclude restaurarea jocurilor. Ea este un afront la adresa drepturilor consumatorilor. În plus, jocurile video sunt opere de creație intelectuală unice. La fel ca filmele sau cântecele, un joc nu poate fi pur și simplu înlocuit cu un altul. Distrugerea lor reprezintă o pierdere creativă pentru toți cei implicați și șterge istoria în moduri imposibile în alte medii.
Legislația existentă și organismele de protecție a consumatorilor nu sunt pregătite să protejeze clienții împotriva acestei practici. Posibilitatea ca o firmă să distrugă un articol pe care l-a vândut deja clientului la mult timp după vânzare nu există în mod natural în alte sectoare. Având în vedere că pentru simpla rulare a jocurilor sunt necesare acorduri de licență, multe dintre măsurile existente de protecție a consumatorilor sunt eludate. Această practică pune sub semnul întrebării însuși conceptul de proprietate, deoarece consumatorul nu rămâne cu nimic după ce a „cumpărat” un joc.
Dorim să invocăm articolul 17 alineatul (1) din Carta drepturilor fundamentale a Uniunii Europene [EUR-Lex - 12012P/TXT - EN - EUR-Lex (europa.eu)] – „Nimeni nu poate fi lipsit de bunurile sale decât pentru o cauză de utilitate publică, în cazurile și condițiile prevăzute de lege și în schimbul unei despăgubiri juste acordate în timp util pentru pierderea pe care a suferit-o.” – Această practică îi privează pe cetățenii europeni de bunurile lor, întrerupându-le accesul la produsele cumpărate după o perioadă nedeterminată/arbitrară. În centrul acestei inițiative se află dorința ca situația să fie remediată.
Invocăm, de asemenea, titlul XV din Tratatul privind funcționarea Uniunii Europene (TFUE) [EUR-Lex – 12012E/TXT – EN – EUR-Lex (europa.eu)] și articolele următoare din TFUE, ca justificare și ca cerere de răspuns imperativ al Uniunii la această inițiativă:
Articolul 169 – conform alineatului (1), „pentru a promova interesele consumatorilor și pentru a asigura un nivel ridicat de protecție a consumatorilor, Uniunea” trebuie să „contribuie la protecția sănătății, a siguranței și a intereselor economice ale consumatorilor”. Considerăm că această practică încalcă obligația UE sau necesită corecții pentru a se alinia acestei obligații. Acțiunile întreprinse ca răspuns la această inițiativă trebuie să prevaleze în raport cu toate contractele de licență pentru utilizatorii finali asociate cu jocurile video.
Articolul 12 – „Cerințele din domeniul protecției consumatorilor se iau în considerare în definirea și punerea în aplicare a celorlalte politici și acțiuni ale Uniunii.” Având în vedere faptul că această practică se constată în toate statele membre și în afara UE, măsurile luate de Uniune în ceea ce o privește ar trebui să prioritizeze protecția consumatorilor. Acțiunile întreprinse ca răspuns la această inițiativă trebuie să prevaleze în raport cu toate contractele de licență pentru utilizatorii finali asociate cu jocurile video.
Articolul 114 alineatul (3) – „În formularea propunerilor prevăzute la alineatul (1) în domeniul sănătății, securității, protecției mediului și protecției consumatorilor, Comisia pornește de la premisa asigurării unui nivel ridicat de protecție ridicat... În cadrul atribuțiilor ce le revin, Parlamentul European și Consiliul depun eforturi, de asemenea, pentru realizarea acestui obiectiv.” Această practică subminează atât nivelul ridicat de protecție a consumatorilor pe care Comisia, Parlamentul European și Consiliul îl pun la baza dreptului Uniunii, cât și obiectivele lor de instituire și funcționare a pieței interne, așa cum sunt descrise la alineatul (1) din același articol și la articolul 26 din TFUE.
","treaties":"Article 17 §1 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union; Title XV of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) - Art. 169 §1, Art. 12, Art. 114 §3, Art. 26","supportLink":"https://eci.ec.europa.eu/045/public/?lg=ro","commissionDecision":{"celex":"32024D1824","url":"http://eur-lex.europa.eu/legal-content/RO/TXT/PDF/?uri=CELEX:32024D1824&from=RO"}}],"categories":[{"categoryType":"CULT"},{"categoryType":"DECO"},{"categoryType":"SANTE"}],"members":[{"type":"REPRESENTATIVE","fullName":"Daniel ONDRUSKA","email":"daniel.ondruska@gmail.com","residenceCountry":"de","privacyApplied":false},{"type":"SUBSTITUTE","fullName":"Aleksej VJALICIN","email":"aleksej.vjalicin@gmail.com","privacyApplied":false},{"type":"MEMBER","fullName":"Krzysztof GAPYS","privacyApplied":false},{"type":"MEMBER","fullName":"Zoltan Karoly KONECSIN","privacyApplied":false},{"type":"MEMBER","fullName":"Johannes ORTNER","privacyApplied":false},{"type":"MEMBER","fullName":"Egert NURMSALU","privacyApplied":false},{"type":"MEMBER","fullName":"Eduardo RAMON COSCOLIN","privacyApplied":false},{"type":"MEMBER","fullName":"Pavel ZÁLEŠÁK","privacyApplied":false},{"type":"OTHER","fullName":"Sebastian HERNDLHOFER","privacyApplied":false},{"type":"OTHER","fullName":"Brendan FOURDAN","privacyApplied":false},{"type":"OTHER","fullName":"Adam SZOPA","privacyApplied":false},{"type":"OTHER","fullName":"Jonas DEUTSCHMANN","privacyApplied":false},{"type":"OTHER","fullName":"Radu PARASCHIVESCU","privacyApplied":false},{"type":"OTHER","fullName":"Yandy Abel CANDELARIO VALLEJO","privacyApplied":false},{"type":"OTHER","fullName":"Moritz-Maximilian KATZNER","privacyApplied":false}],"progress":[{"name":"SUBMITTED","active":false,"date":"26/01/2026"},{"name":"CLOSED","active":false,"date":"31/07/2025"},{"name":"VERIFICATION","active":false,"date":"11/08/2025"},{"name":"ANSWERED","active":true,"date":"16/06/2026"},{"name":"REGISTERED","active":false,"date":"19/06/2024"},{"name":"COLLECTION_START_DATE","active":false,"date":"31/07/2024"}],"funding":{"lastUpdate":"04/01/2026","sponsors":[{"name":"Support provided to the ECI by various parties (economically non-quantifiable volunteer work)","date":"01/08/2024","amount":0,"privateSponsor":false,"anonymized":false,"otherSupport":"Voluntary support provided by various parties that is not economically quantifiable"},{"name":"[ANONYMIZED]","date":"01/08/2025","amount":24000,"privateSponsor":true,"anonymized":true}],"totalAmount":24000},"submission":{"totalSignatures":1294188,"entry":[{"countryCodeType":"LU","total":2465,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"AT","total":20714,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"ES","total":121616,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"EE","total":9296,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"LV","total":7526,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"MT","total":2007,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"FR","total":145289,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"DK","total":36010,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"NL","total":90413,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"IT","total":77030,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"PL","total":143826,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"SK","total":18628,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"HU","total":25595,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"IE","total":36073,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"LT","total":14461,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"BG","total":14238,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"BE","total":31846,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"RO","total":38221,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"FI","total":54538,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"HR","total":14403,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"CY","total":1997,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"PT","total":31585,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"SI","total":6520,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"GR","total":19618,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"DE","total":233180,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"SE","total":71158,"afterSubmission":false},{"countryCodeType":"CZ","total":25935,"afterSubmission":false}]},"logo":{"id":8807,"name":"skglogo.jpg","mimeType":"image/jpeg","size":73624},"answer":{"id":14,"decisionDate":"16/06/2026","links":[{"defaultLanguageCode":"EN","defaultName":"COMMUNICATION","defaultLink":"https://citizens-initiative.europa.eu/document/download/75d642bc-6ff5-4713-b1cf-14f4aaf15869_en?filename=C_2026_4110_EN.pdf","link":[{"languageCode":"FR","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/FR/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"BG","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/BG/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"CS","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"NL","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/NL/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"MT","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/MT/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"SK","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/SK/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"IT","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/IT/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"RO","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/RO/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"LV","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/LV/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"DE","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/DE/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"LT","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/LT/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"EL","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EL/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"SL","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/SL/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"FI","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/FI/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"HR","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/HR/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"PT","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/PT/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"PL","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/PL/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"SV","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/SV/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"DA","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/DA/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"ES","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/ES/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"HU","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/HU/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"GA","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/GA/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"EN","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"},{"languageCode":"ET","link":"https://eur-lex.europa.eu/legal-content/ET/TXT/?uri=pi_com%3AC%282026%294110"}]},{"defaultLanguageCode":"EN","defaultName":"PRESS_RELEASE","defaultLink":"https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/IP_26_1369"},{"defaultLanguageCode":"EN","defaultName":"FOLLOW_UP","defaultLink":"https://citizens-initiative.europa.eu/stop-destroying-videogames"}]}}